Velitel jednotky Frikorps Danmark od 1.3.1942 do 2.6.1942.
Christian Frederik von Schalburg se narodil 15.4.1906 v Zmeinogorsku, v Rusku, jako nejstarší ze tří dětí, otci Augustu Theodoru Schalburgovi a jeho manželce Heleně Schalburg.
Jeho otec se narodil roku 1879 v Nyborgu a jeho matka Elena Vasiljevna rozená von Starizki Siemianowska se narodila roku 1882 na Ukrajině v ruské šlechtické rodině. Ještě jako chlapec von Schalburg získal vojenské vzdělání v carském kadetském sboru a žil v Rusku až do říjnové revoluce v roce 1917, kdy utekl s rodinou do Dánska. Tyto dramatické události způsobily mu dlouhou nenávist k Rusku a kumunistům.

V roce 1920 se mladý von Schalburg s rodinou přestěhoval z Hellerupu do Vibevej 14 v Kodani, a v roce 1922 se rodina přestěhovala do Borups Allé 4, odkud odešel z domova.

V roce 1927 v Kodani byl považován za nevhodného pro vojenskou službu.

Nicméně dne 18. října 1929 se nadporučík Schalburg oženil. Jeho nevěstou byla o čtyři roky mladší svobodná baronka Helga Frederikke von Bülow.

Dne 22. listopadu 1934 jeho manželka porodila svého syna, který byl pokřtěn jako Aleksander Schalburg.

V roce 1935 sloužil v hodnosti nadporučíka v Dánské Královské Gardě.

Od roku 1937 (a až do své smrti) je veden jako kapitán v Dánské Královské Gardě.

V Dánské Královské Gardě byl nakonec popsán jako „nestabilní a pro armádu možná nebezpečný člověk“. V dopise králi obhájil sám sebe jako oběť židovského pomluvy.
Od roku 1939 von Schalburg vedl pobočku mládeže (NSU) z národně socialistické dělnické strany Dánska (DNSAP), kde se stal velmi populární. Ten stejný rok on a skupina členů NSU nazývaná „bloddrengene“ (krvaví chlapci) byli mezi dánskými dobrovolníky, kteří odešli bojovat do finské zimní války proti SSSR v letech 1939-1940. Byl tedy v zahraničí, když Dánsko bylo obsazeno nacistickým Německem dne 9. dubna 1940. Přes jeho národně socialistické přesvědčení byl hluboce zoufalý, že se Dánsko vzdalo téměř bez boje.

V září 1940 se souhlasem dánského armády a krále von Schalburg vstoupil do Waffen-SS a byl přidělen k divizi SS Wiking jako SS-Hauptsturmführer.

V únoru 1941 von Schalburg navrhl svému příteli, vedoucí DNSAP Fritsi Clausenovi, vytvoření dánské jednotky SS, „Regimentu Dannebrog“, která by sám velel.

Během operace Barbarossa von Schalburg sloužil u divizního štábu divize Wiking. Byl vyznamenán Železným křížem 2. a 1. třídy.

Dne 27. února 1942 von Schalburg dorazil k Frikorps Danmark do Treskau a 1. března mu bylo svěřeno velení jednotky, kde byl nyní zařazen jako SS-Sturmbannführer.

SS dali von Schalburgovi tuto příležitost, především z důvodu jeho politické spolehlivosti a ochoty poskytnout svým jednotkám požadované ideologické školení, a také proto, že měl dobré vztahy se svými podřízenými, tudíž všechny vlastnosti, které jeho předchůdci C.P. Kryssingovi chyběly.

Dne 8. května 1942 byl von Schalburg letecky převezen Junkersem Ju 52 s částmi jednotky do děmjanského kotle.

Dne 2. června 1942 von Schalburg zahájil první útočné operace Frikorpsu Danmark. V katastrofě, která následovala po špatně plánovaném útoku, se von Schalburg přesunul směrem k přední linii, aby jeho vojáci pokračovali v útoku, místo aby se schovávali v dělostřelecké palbě, šlápl ale na minu a o chvíli později byl zabit střepinou z ruského dělostřeleckého granátu. Následná „záchrana“ jeho mrtvoly odhalila rozsáhlá zranění, včetně chybějící nohy.

Dne 3. června 1942 bylo von Schalburg tělo přepraveno v rakvi zahalené v Dánské vlajce na hřbitov u malé vesnice Biakovo v oblasti Demjansk. Velící důstojník SS Divise Totenkopf SS-Brigadeführer Hellmuth Becker mluvil na jeho pohřbu.

 

Ve stejný den, Reichsführer-SS Heinrich Himmler in memoriam povýšil von Schalburga na SS-Obersturmbannführera, s účinností od 1. června.

V Dánsku noviny DNSAP „Faedrelandet“ (Vlast) naplnily titulní stránku zprávami o padlém veliteli, zatímco vzpomínková bohoslužba za von Schalburga byla narušena protesty křičících studentů.