Tento článek nám přiblíží Nález dokladů německého vojáka z druhé světové války v Mnichově Hradišti. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, tak i tento příběh je pevně spojen s historií estonské 20. divize zbraní SS, o kterou se zajímáme již mnoho let.
Nález dokladů německého vojáka z druhé světové války v Mnichově Hradišti
foto: muzeum MH
V září roku 2022 se při rekonstrukci tribuny v areálu Mnichovohradišťského sportovního klubu nalezly dokumenty německého vojáka. Ten je tam nejspíše zanechal jako zajatec v květnu 1945 při ústupu německé armády, kdy stadion fungoval jako shromaždiště německých zajatců. Díky zastřešení tribuny jsou dokumenty téměř po 80 letech v perfektní kondici a můžeme z nich vyčíst mnoho informací o osudu jejich majitele v průběhu války.
Předmětem nálezu je Soldbuch (vojenská výplatní knížka), řidičský průkaz tištený na plátně, dekret k udělení medaile za zimní tažení na východ 1941/42 (Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42 nebo též Ostmedaille), dekret k udělení Děmjanského štítu (Demjanskschield) a úřední doklad o povýšení. Z informací ze Soldbuchu, dalších nalezených dokumentů a dále z poznatků našeho dřívějšího bádání se nám podařilo sestavit pravděpodobný osud vojáka, který se jmenoval Fritz Butschkau, nar. 23.4.1923 v Königsbergu.
Soldbuch a řidičský průkaz.
foto: muzeum MH
Fritz Butschkau narukoval 1.5.1941 v Königsbergu jako osmnáctiletý mladík do výcvikové jednotky 3. Kompanie SS Kraftfahr ersatz Abteilung (Výcvikový oddíl řidičů nákladních vozidel) sídlící v Berlíně, části Lichterfelde. V rámci výcviku absolvoval kurz řidičů pásových vozidel do 10 tun, což dokládá záznam v řidičském průkazu z 16.5.1941. Po výcviku byl od 12.7.1941 přiřazen k 3. Kompanie Sturmgeschütz Abteilung (3. rota útočných děl) ve stavu divize Waffen SS – Totenkopf. S touto jednotkou se zúčastnil tažení v Sovětském svazu na severní části fronty přes Litvu směrem na Leningrad. Od 8.1.1942 do 25.4.1942 s divizí uvízl v Demjanském kotli, za což později (31.12.1943) obdržel pamětní vyznamenání Ärmelschild Demjansk (Demjanský štít). Přesně po roce služby (1.5.1942) byl Butschkau povýšen do hodnosti SS-Sturmmann. Za účast v zimních bojích na východní frontě byl dne 14.7.1942 dekorován další medaili – Die Medaille Winterschlacht im Osten 1941/1942 (medaili za zimní tažení na východ 1941/42).
Dekrety k jednotlivým vyznamenáním.
foto: muzeum MH
Od 20.7.1942 byl z důvodu onemocnění malárií umístěn v různých lazaretech až do 8.9.1942. Po uzdravení byl se 3. divizí zbraní SS stažen do Francie a od 30.11.1942 nastoupil na výcvik k jednotce SS Panzer Ersatz Abteilung – Weimar Buchenwald, v rámci, něhož si rozšířil skupinu řidičského oprávnění na celo-pásová vozidla nad 10 tun. S ohledem na specializaci, zařazení a výzbroj vojáka vyplývá, že nadále zastával funkci řidiče útočných děl. V prosinci 1942 dostala divize Totenkopf rozkaz k přesunu na východní frontu, kam se dostala 6. února 1943 nejprve do Kyjeva a následně se pak v průběhu února zapojila do bojů o město Charkov. 1.8.1943 byl Butschkau povýšen do hodnosti SS-Rottenführer a dne 14.8.1943 mu byl udělen odznak Allgemeines-Sturmabzeichen (Všeobecný útočný odznak). V rámci těžkých bojů byl 27.8.1943 západně od Charkova zraněn a až do 13.10.1943 umístěn v lazaretu v Lembergu (Reserve lazarett VIII Lemberg), kde 18.10.1943 obdržel Verwundetenabzeichen in Schwarz (černý odznak za zranění). Následně byl převezen na zotavenou do lazaretu Heidenheim/Brenz (Reserve lazarett Heidenheim/Brenz Teillazarett Richthofenschule) až do 18.12.1943. Přes Vánoce 1943 dostal dovolenou, která končila 2.1.1944. Po rekonvalescenci byl přidělen do záložního a výcvikového praporu 3. SS-Sturmgeschütz Ausbildungs und Ersatz Abteilung, v SS-Truppenübungsplatz (výcvikový prostor) Heidelager v Polsku u města Debica.
Doklad o povýšení na SS-Unerscharführera.
foto: muzeum MH
Po delší době, kterou strávil u záložního a výcvikového oddílu, byl 1.9.1944 přiřazen k jednotce SS Panzer Jäger Abteilung 20., který spadal pod estonskou 20. divizi SS (20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1)). Zařazení a další angažmá u této jednotky je otázkou. Druhá rota disponovala stíhači tanků Hetzer, ovšem ta je obdržela až na začátku roku 1945 a dle dostupných informací nebyla přímo podřízena oddílu ani divizi. Rovnou z výcviku měla být přesunuta na Slezskou frontu, kde byla nasazena a následně zničena Sověty. První rota disponovala taženými protitankovými kanóny. K té víme to, že přišla o většinu těžké výzbroje v Opolské kapse v březnu 1945.
Rozložení oddílu v roce druhé polovině roku 1944:
1. rota – Tažená protitanková děla PAK40 (75 mm)
2. rota – Stíhači tanků Hetzer – v roce 1945 obdržel 14 ks (původně plánovány sam. děl. Stug)
3. rota – Těžká protiletadlová děla (88 mm) – v roce 1944 přejmenována na 1/Flak Abt. 20 a podřízena tomuto oddílu.
Další informace o nositeli u oddílu jsou tedy kusé. Víme, že byl na začátku prosince 1944 povýšen do poddůstojnícké hodnosti (SS-Unterscharführer), ale v jaké konkrétní funkci Butschkau u oddílu působil již pravděpodobně nedokážeme blíže určit. Z jeho dokumentů víme, že v kolonce Kompanie – rota, je uveden Stu.Gesch.Abt, čili oddíl útočných děl. Tato informace ho jasně zařazuje k již zmíněným Hetzerům. Jeho hodnost a zkušenosti by naznačovaly, že v tomto období mohl působit na pozici velitele jednoho ze strojů, ale v tomto směru se pohybujeme čistě v hypotetické rovině. Dalším, co nám informace o nositeli potvrdily je to, že byl oddíl stíhačů tanků složen především z německého personálu. Stejně tomu bylo i u dalších částí divize, jako byli např. ženisté, téměř celý štáb, nebo například týlové zabezpečení, jako byli pekaři a řezníci. Estonci pak byli primárně soustředěni do granátnických praporů a dle výpovědí veteránů víme, že někteří byli nasazeni i u protitankových dělostřelců a divizního dělostřelectva celkově. Zda a kde, byl nositel v roce 1945 nasazen, se již tedy pravděpodobně nedozvíme. Divize svedla na začátku tohoto roku těžké boje se Sověty ve Slezsku v okolí města Opole. Po vymanění se z obklíčení a ústupových bojích, se bojem zdecimovaná estonská divize stáhla k Jelení Hoře k odpočinku a do zálohy. V předvečer konce druhé světové války, bylo rozhodnuto, aby se zbytky této jednotky vydaly na západ přes české území směrem na Liberec, Turnov, Mělník a dál k americkým liniím. Dle četných fotografií byla na českém území většina příslušníků 20. divize již neozbrojena a snažila se ustoupit na západ. Fritz Butschkau byl pravděpodobně nedaleko Mnichova Hradiště zajat spolu s dalšími vojáky a internován v zajateckém shromaždišti na mnichovohradišťském stadionu. Vzhledem k příslušnosti k jednotkám Waffen SS se tady zbavil svých dokumentů. Jeho další osud nám není znám. Buď zde byl zajat Sověty, nebo mohl projít dále na západ až k Američanům, což je ale vzhledem k jeho zdejší internaci velmi nepravděpodobné. Nevíme zda divoké dny konce války přežil, ale v seznamu pohřešovaných, který je veden Červeným křížem, jsme jej nenalezli, takže se to dá předpokládat.
Část Soldbuchu, ve které jsou uvedeny výcvikové, bojové a doplňovací jednotky. Na další straně jsou uvedeny údaje o rodinných příslušnících vojáka.
foto: muzeum MH
A co vlastně Soldbuch byl a co obsahoval? Byl především průkazem totožnosti vojáka, jeho výplatní knihou a mimo to obsahoval i mnohé další údaje. Jak je z článku patrné, dá se v něm dohledat povýšení, základní informace o nositeli (rodina a její adresy, stav, vzhled), jednotky a převelení, vyznamenání, detailní seznam obdržené výstroje a výzbroje, zdravotní záznamy (očkování, zranění, pobyt v lazaretu, dioprtrie, nebo i záznam o stavu jednotlivých zubů) a dovolené (delší 5 dnů). Každý Soldbuch obsahoval na vnitřní přední straně desek i fotografii nositele. Ta byla buď lepená, nýtovaná, nebo připevněna pomocí sešívacích sponek. Na mnohých originálech vidíme, že neustálým používáním, dostávaly tyto dokumenty velmi zabrat, a tak nejsou neobvyklé různé opravy, jako například v námi rozebíraném Soldbuchu. I v něm vidíme množství lepených výztuží a stav tak vypovídá o tom, že tento dokument s vojákem putoval čtyři dlouhé válečné roky.
Nalezené dokumenty jsou v současné době uloženy v Muzeu města Mnichovo Hradiště, Fond 2. světová válka, pořadové číslo 115. Závěrem bychom rádi poděkovali Muzeu města Mnichovo Hradiště za poskytnutí detailních snímků všech dokumentů.
Připravil: Petr Vojtek / Jiří Pilař
Zdroj: https://www.lexikon-der-wehrmacht.de/