Estonské identifikační známky


Nálezy identifikačních známek Estonců ve službách Třetí říše z České republiky.

Adam Šolc

Úvod

V úvodu bych chtěl nejprve poděkovat všem, co poskytli fotografie svých identifikačních známek, speciálně pak Jiřímu Vondráčkovi, který mi zprostředkoval několik fotografií. Dále pak Taavimu Veilerovi a Otofoto, kteří poskytli historické fotografie. Za pomoc s texty Jackovi Cieleckému a Andri Ollemou za pomoc s překlady z estonštiny.

Bohužel u některých známek mi není znám majitel a fotografie mám pouze zprostředkované, proto jsou zde uvedeny pouze v podobě textu. Pokud některé z těchto identifikačních známek vlastníte a budete si přát doplnit vaši známku do stávajícího seznamu, kontaktujte mě prosím na email solcadam.cz@gmail.com. Stejně tak i u zde neuvedených známek nalezených na území České republiky děkuji.

 

Waffen-SS

Historie estonských jednotek u Waffen-SS

Prvními dobrovolníky pod křídly SS-Verfügungstruppe (SS-VT) se stali příslušníci tvz. Estnische Legion, který se začal formovat od 28. srpna 1942 a měl dosahovat síly praporu. Výcvik mužstva probíhal v SS-Truppenübungplatze Heidelager (Pustków, Polsko), důstojníků v SS-Junkerschule Bad Tölz (Německo), poddůstojníků v SS‑UnterführerSchule PosenTreskau (Poznań, Poslko), spojařů v SS Schule Potsdam (Německo) a protitankové jednotky u SS-Panzerjäger-Ersatz-Abteilung v holandském Hilversumu. Dne 13. února 1943 proběhla přísaha a k březnu 1943 již legie měla 2000 dobrovolníků.

Dne 23. března 1943 bylo 975 můžu legionu přiděleno pod SS-Panzergrenadier-Division Wiking, kde  vytvořili Estnisches SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Battalion Narwa. Pod divizí Wiking působili až do března 1944, kdy byli staženi z fronty zpět do Estonska. Zde byli přiřazeni do 20. Estnische SS-Freiwilligen-Division.

Estnische Legion byl v květnu 1943 rozšířen na Estnische SS-Freiwilligen-Brigade. V říjnu 1943 byla brigáda přejmenována na  3. Estnische SS-Freiwilligen-Brigade. Ke dni 31. prosince 1943 disponovala brigáda 5099 muži. Od listopadu 1943 pak byla nasazena v bojích proti partyzánům v Bělorusku, jako součást VIII. Armeekorps Heeresgruppe Nord.

Dne 24. ledna 1944 byla vytvořena 20. Estnische SS-Freiwilligen-Division jejíž základ tvořilo mužstvo z 3. Estnische SS-Freiwilligen-Brigade. V důsledku nedostatku dobrovolníků a blížící se frontě k Estonským hranicím, vyhlásil Dr.Mäe 7. února všeobecnou mobilizaci. Mobilizováno bylo 40000 Estonců z ročníků 1904-1923. Ke dni 17. dubna 1944 měla divize 7760 mužů. Dne 26. května 1944 byla divize přejmenována na 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1),kterou tvořil Waffen-Grenadier-Regiment der SS 45 a 46, které následně doplnil Regiment 47. Velitelem divize se stal předchozí velitel 3. Estnische SS-Freiwilligen-Brigade  SS-Obersturmbannführer Franz Augsberger.

V první polovině února byla divize přidělena k III. (germanische) SS-Panzerkorps a přesunuta na frontu k Narvě (Narva, Estonsko). Zde se účastnila tvrdých bojů s Rudou armádou o předmostí na řece Narvě. Koncem července měla divize kolem 15000 mužů. Od 26. července do 5. srpna sváděla divize tvrdé boje na Modrých výšinách (estonsky Sinimäed), kde se jí podařilo zastavit ofenzivu Rudé armády.

Koncem září prorazila Rudá armáda obranou linii u Tartu a 18. září začala evakuace z Estonska. Divize byla stažena z fronty a přesunuta do lotyšské Rigy. Do Slezska se podařilo evakuovat okolo 15000 Estonců z různých složek armády.

Dne 6. října 1944 vydal SS-Führungshauptamt rozkaz o reorganizaci divize v Truppenübungsplatz Nuehammer (Świętoszów, Polsko). Po tříměsíčním výcviku byli Estonci dne 22. ledna 1945 převeleni na frontu u Oppeln (Opole, Polsko). Dne 15. března byla divize uvězněna v Oppolské kapse. Při pokusu o průlom dne 17. března padl velitel divize SS‑Brigadeführer und Generalajor der Waffen-SS FranzAugsberger. Z obklíčení se divizi podařilo probít až 22. března. Zbytky divize byly staženy k reorganizaci nedaleko města Hirschberg (Jelenia Góra, Polsko). Stav divize byl doplněn o SS-Freiwilligen-Pionier-Bataillon 20 a 15. dubna byla poslána zpět na frontu v prostoru Schönau (Świerzawa, Polsko), v síle 6000 až 7000 mužů pod VIII. Armeekorps. Velení nad zbytky divize převzal SS-Oberführer Berthold Maack.  

Dne 8. května po uzavření kapitulace začaly Estonské jednotky ustupovat z prostoru Hirschberg směrem na Gablonz an der Neiße (Jablonec nad Nisou, Česká republika) a odtud dál na západ do amerického zajetí. Začala se tak psát poslední epizoda v Estonsku známá pod názvem “Tshehhi põrgusse” (České peklo). [1]

Soldbuch (vojenská knížka) Grenadier Eduard Paju, který v dubnu 1943 vstoupil do Estnische Legion. (Zdroj: sbírka Leo Tammiksaar, poskytl Taavi Veiler)

Příslučníci Estnische SS-Freiwilligen-Brigad v Truppenübungsplatz Heidelager dne 6. června 1943. První zprava Lui Eek a čtvrtý Leonhard Soosalu. (Zdroj: Otofoto, https://www.facebook.com/Otofoto/)

Estonští důstojníci z SS-Grenadier Ausbildung 20 před ubikací v Truppenübungsplatz Klooga. První zleva v horní řadě Johannes Kustin, první zprava Oskar Eduard Udeküll. (Zdroj: Otofoto, https://www.facebook.com/Otofoto/)

Příslušníci 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1) zajatí povstalci dne 9. května 1945 před hostincem U Pyrámu v Ohrazenicích (Turnov).  (Zdroj: David Šolc)

Ersatz Bataillon/Estnische SS-Legion

(Záložní prapor estonské Legie SS)

Struktura Estnische SS-Legion:

            I. Bataillon (23. března 1943 přidělen pod SS-Panzergrenadier-Division Wiking, kde              vytvořili Estnisches SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Battalion Narwa, kde působil až        do března 1944)

                        1. Kompanie

                        2. Kompanie

                        3. Kompanie

                        4. Kompanie

            II. Bataillon

                        5. Kompanie

                        6. Kompanie

                        7. Kompanie

                        8. Kompanie

            III. Bataillon

                        9. Kompanie

                        10. Kompanie

                        11. Kompanie

                        12. Kompanie

            Pioniere Kompanie

            Panzerjäger Kompanie

            Artillerie Kompanie [2]

Identifikační známky byly raženy v SS-Truppenübungsplatz Heidelager (Pustków, Polsko).

Ers.Btl./Estn.ϟϟ -Leg.

1. Kp.506

Místo nálezu: Stará Boleslav

Materiál: zinek

Zdroj: Stanislav Zeman

Erst.Btl./Estn ϟϟ-Leg

1. Kp 1559

Místo nálezu: Bělá pod Bezdězem

Materiál: zinek

Zdroj: Jakub Dvořák

Ers.Btl./Estn.ϟϟ -Leg.

2.   Kp.580

Místo nálezu: Severní Čechy

Materiál: zinek

 

Estnische SS Freiwilligen Brigade

(Estonská dobrovolnická brigáda SS)

Struktura Estnische SS-Freiwilligen-Brigad:

            SS-Freiwilligen Regiment 42

            SS-Freiwilligen Regiment 43

            SS-Flak Abteilung 53

            SS-Panzerjäger Abteilung 53

            SS-Nachrichten Kompanie 53

            SS-Feldersatz Bataillon 53

            SS-Ausbildung-und Ersatz Regiment 33

            SS-Artillerie Abteilung 53 [3]

72

Estn. SS Freiw. Brig.

Místo nálezu: Jablonec nad Nisou

Materiál: zinek

Zdroj: Jaroslav Kropáček

493

Estn. ϟϟ.Frw.Brig.

Místo nálezu: Ústí nad Labem

Materiál: zinek

1098

Estn. ϟϟ Frw.-Brig.

Místo nálezu: neznámé

Materiál: zinek

2249

Estn.ϟϟ.Frw.Brig.

Místo nálezu: Severní Čechy

Materiál: hliník

???

Estn. ϟϟ Frw.-Brig.

(pouze čtvrtka Estn. ϟ)

Místo nálezu: Hodkovice nad Mohelkou

Materiál: zinek

 

SS-Grenadier Ausbildung-und Ersatz Bataillon 33

(SS-Granátnický výcvikový a záložní prapor 33)

Struktura 3. Estnische SS-Freiwilligen-Brigad:

            SS-Freiwilligen Regiment 45

            SS-Freiwilligen Regiment 46

            SS-Flak Abteilung 53

            SS-Panzerjäger Abteilung 53

            SS-Nachrichten Kompanie 53

            SS-Feldersatz Bataillon 53

            SS-Ausbildung-und Ersatz Regiment 33

            SS-Artillerie Abteilung 53 [4]

Identifikační známky pro 3. Estnische SS-Freiwilligen-Brigad byly raženy vSS-Truppenübungsplatz Heidelager (Pustków, Polsko), ale pro SS-Grenadier Ausbildung-und Ersatz Bataillon 33 probíhala ražba pouze v Truppenübungsplatz Klooga (Estonsko).

ϟϟ -Gren. Ausb. u. Ers. Batl. 33

1062

Místo nálezu: neznámé

Materiál: zinek

ϟϟ -Gren. Ausb. u. Ers. Batl. 33

1064

Místo nálezu: neznámé

Materiál: zinek

Zdroj: Lukáš Uhlíř

ϟϟ -Gren.Ausb.u.Ers.Batl.33

1484

Místo nálezu: neznámé

Materiál: zinek

Zdroj: Fisherklub

20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1)

(20. granátnická divize zbraní SS (estonská č. 1))

Struktura 20. Estnische SS-Freiwilligen-Division:

            SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment 45 (estn. Nr. 1)
            SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment 46 (estn. Nr. 2)
            SS-Freiwilligen-Grenadier-Regiment 47 (estn. Nr. 3)
            SS-Freiwilligen-Artillerie-Regiment
            SS-Freiwilligen-Divisions-Füssilier-Bataillon
            SS-Freiwilligen-Pionier-Bataillon
            SS-Freiwilligen-Flak-Abteilung
            SS-Panzerjäger-Abteilung

            SS-Nachrichten-Abteilung

Struktura 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1):

            Waffen-Grenadier-Regiment der SS 45 (estn Nr. 1)

            Waffen-Grenadier-Regiment der SS 46 (estn Nr. 2)

            Waffen-Grenadie –Regiment der SS 47 (estn Nr. 3)

            Waffen-Artillerie-Regiment der SS 20 (estn. Nr. 1)

            SS-Ausbildung und Ersatz Regiment 20

            SS-PanzerjägerAbteilung 20

            SS-Funker-Abteilung 20

            SS-Nachrichten-Abteilung 20

            SS-Feldersatz Bataillon 20

            SS-Pionier-Battailon 20 – pro potřeby štábu byla vyčleněna Kampfgruppe „Telliskivi“

            SS-Transportkompanie 20

V Pomořansku byla nasazena ještě 4 Kompanie SS-Unterfuhrerschule “Lauenburg”.

Identifikačních známek pro 20.W.Gren.Div.d.SS existovalo několik výrobních provedení. Ražba ocelových variant známek pro 20.Waff.Gren.Div.d.SS (estn.Nr.1) začala v létě roku 1944 v Estonsku. Na nerezovou ocel bylo raženo ve Slezsku pro Waffen-Grenadier-Regiment der SS 45 (estn Nr. 1) a pro Waffen-Grenadier-Regiment der SS 46 (estn Nr. 2) na zinek také ve Slezsku.

6745

20. W. Gr. DIV. d.SS.

estN. Nr.1.

Místo nálezu: Slezsko, Česko-polská hranice

Materiál: zinek

Zdroj: Soukromá sbírka

5439

20.Waffen Gren.Div.SS

Estn. Nr.1

Místo nálezu: Kořenov

Materiál: zinek

Zdroj: Archiv autora

5699

20.Waffen Gren.Div.SS

Estn. Nr.1

Místo nálezu: Mělník

Materiál: zinek

Zdroj: Jiří Vondráček

20.Waff.Gren.Div.d.SS (estn.Nr.1)

12150

Místo nálezu: Severní Čechy

Materiál: zinek

Zdroj: Josef Merka

20.Waff.Gren.Div.d.SS (estn.Nr.1)

13595

Místo nálezu: Adršpach

Materiál: zinek

Zdroj: Petr Lukášek

20.Waffen.Gren.Div.d.SS (estn.Nr.1)

?????

(neznámé číslo na zadní straně)

Místo nálezu: Severní Čechy

Materiál: nerezová ocel

Polizei Bataillon

Estnische Polizei-Bataillon 286

(Estonský policejní prapor 286)

Dekretem Reichsführer-SS a velitele německé policie ze dne 9. prosince 1943 se přestal používat název „Schutzmannschaft“, všechny Schutzmannschafts-Bataillon byly přejmenovány na „Estnisches Polizei-Bataillon“. Toto přejmenování je zvláště spojené v souvislosti se zřízením Estnischen Polizei-Regiment 1 (kolem července 1944), k jehož vzniku posloužily Bataillon 286, 288, 291 a 292.

V květnu 1943 vydal estonský velitel SS a policie Möller rozkaz k vytvoření Polizei-Bataillon z řadových policistů. Prapor se shromáždil ve školní budově na ulici Vabriku v Tallinnu (Tallin, Estonsko). Muži měli být podporováni všemi prefekturami estonské policie (kromě prefektur Narva a Petseri) na základě počtu úředníků. Muži byli rozděleni do Kompanie a Gruppe na základě prefektur. Z Tallinských policistů byla vytvořena Kompanie 1, Kompanie 2 tvořili policité z Viljandi, Kompanie 3 policisté z Tartu a Kompanie 4 zahrnovala policisty z ostatních prefektur. Bataillon  měl 700 mužů. Velitelem praporu byl Major Rudolf Martinson, který byl jediným nepolicejním členem praporu. Celý proces zformování byl velmi rychlý, muži, kteří dostali rozkaz, museli být v Tallinu do 36 hodin. Byly vytvořeny čtyři Kompanie – každá měla tři Zug (čety) a jednu schwere MG Zug (četou těžkých kulometů). Součástí bylo ještě samostatné Funktrupp (spojařské družstvo) a samozřejmě Stab (štáb).

Z důvodu nedostatku času trval výcvik praporu 3 týdny, navíc mnoho policistů bylo záložními důstojníky a bývalými vojáky. Prapor měl sovětské kořistní zbraně. Dne 8. června 1943 byl prapor odvezen na předměstí Rigy, Bolderāja (Riga, Lotyšsko), kde obdržel koňský povoz, polní kuchyni a munici. Od 20. července se prapor účastnil protipartizánských bojů v lesích u Augustova ve východním Polsku. Nasazení praporu poté pokračovalo v Litvě a v září v Bělorusku.

Od listopadu 1943 do února 1944 se prapor účastnil operace poblíž Idritsy (Идриц, Rusko) a Něvelu (Невель, Rusko), jejímž úkolem bylo eliminovat takzvanou Rosnu. Operaci se nepodařilo dokončit, protože ruská vojska prolomila Leningradskou blokádu a přinutila německé jednotky ustoupit. Prapor utrpěl těžké ztráty a po stabilizaci fronty byl začátkem března převelen zpět do Estonska. Jednotka měla něco přes 200 mužů. Dne 11. února 1944 prapor dosáhl stanice Tallin-Ülemiste. Generální inspektor Johannes Soodla pro prapor zorganizoval v koncertním sále recepci. V Estonsku byli muži posláni zpět do svých dřívějších služebních míst v policejních prefekturách. Prapor byl znovu obnoven v únoru z mobilizovaných mužů. Většina důstojníků zůstala v praporu, Major Martinson byl poslán do zálohy a novým velitelem se stal Hauptmann Ants Kübar. Prapor byl umístěn do zemědělské školy ve Vigale (Vigela, Estonsko) v okrese Lääne, kde probíhal výcvik nových mužů. Do 1.  dubna měl prapor 692 mužů.

Dne 11. dubna byl prapor podřízen Polizei-Regiment 1 a byl poslán na obranu pobřeží v Toile (Toila, Estonsko), v okrese Viru. V srpnu 1944 byl prapor převelen do zálohy ústředí Divizion z.b.V. 300 a umístěn poblíž opatství Kuremäe v Kivinõmme (Estonsko). Dne 17. září 1944 po proražení fronty u řeky Emajõgi začal prapor ustupovat z fronty u Narvy podle plánu „Aster“ a byl poslední jednotkou ustupující směrem k Tallinnu.

Večer 17. září byl prapor přesunut po železnici do Ahtme (Estonsko) a odtud se přesunuli pěšky do stanice v Sompa (Estonsko). Dne 18. září v 23 hodin byl prapor naložen do vlaku a odjel 19. září ve 4 hodiny ráno. Stanice v Sompě byla po odjezdu vyhozena do vzduchu. Prapor se nejprve zastavil v Udriku (Estonsko) a 20. září byl vyložen v Tapě (Tapa, Estonsko). Podle původního plánu měl prapor zaujmout své obranné postavení na linii u Kadriny (Kadrina, Estonsko), jako součást Kampfgruppe Gerock generálmajora Kurta Gerocka, ale nakonec byl vyslán na ochranu Tallinu. Podle některých údajů se prapor zúčastnil bitvy o Avinurme (Estonsko) dne 20. září. Odtud však informace o praporu chybí. [5]

 

1227

EST POL BATL 286

Místo nálezu: Tanvald

Materiál: ocel

Zdroj: Aleš Petera

Luftwaffe

3 Staffel (Estnische) Aufklärung Flieger Gruppe 127

(3. letka (Estonská) 127. průzkumná skupina)

Aufklärungsgruppe 127 (127. Průzkumná skupina) byla vytvořena na letišti Ülemiste v Tallinu (Tallinn, Estonsko) pod velením Luftwaffe, na základě Sonderstaffel (zpravodajské letky) Buschmann, jako „náhrada“ německé zpravodajské jednotky zformované před válkou (1936) a na začátku války (1941). Nová jednotka se pravděpodobně stala první zahraniční leteckou jednotkou Luftwaffe. Jednotka byla tvořena třmi letkami, ke kterým byl přidán štáb. Hlavním úkolem Staffel 1 (1. letky) se stalo námořní zpravodajství. Vedení jednotky převzal bývalý německý styčný důstojník Hauptmann Lehmann. Hauptmann Gerhard Buschmann[6], bývalý estonský velitel leteckého oddílu, odešel kvůli nedostatečnému důstojnickému vzdělání (a pravděpodobně také kvůli nadměrnému estonství). Většinu mužstva letky tvořili Estonci, ačkoli někteří technici a poddůstojníci byli Němci. Byly zavedeny jednotné německé uniformy s modro-černo-bílým rukávovým znakem a standardním systémem hodností a administrativními postupy Luftwaffe. To však ve skutečnosti nemělo prakticky vliv na činnost a náladu mužstva.

Hlavním úkolem jednotky bylo námořní zpravodajství ve Finském zálivu. Ve skutečnosti ale za veškeré námořní zpravodajství ve Finském zálivu, odpovídala Aufklärungsgruppe 127. Nepřátelské ponorky byly úspěšně likvidovány. K žádným ztrátám nedošlo a letka byla velením opakovaně nasazována. Byla jí přidělena nová letadla. V březnu 1943 dorazilo 15 hydroplánů Arado Ar 95. Později byla přijata také letadla Heinkel He 50 a Henschel HS 126. Sonderführer G. Buschmann převzal letadla Arado na letecké základně Pillau. Byly zde také stíhačky Messerschmitt Bf 109 T (Toni), původně určené pro nedostavěnou letadlovou loď „Graf Zeppelin“, které ale němci odmítli Estoncům dát. Zahájen byl také kurz pro nové pozorovatele a střelce. Od července 1943 byla bývalá Aufklärungsgruppe 127 přejmenována na Seeaufklärungsgruppe 127 (127. Námořní průzkumná skupina).

Vzhledem k tomu, že se jednotka příliš rozšířila na to, aby se zabývala pouze námořním zpravodajstvím, byla v průběhu května až června Staffel 2 a 3 vybavena pozemními letouny Heinkel He 50 a začala se zapojovat do nočních bombardovacích letů. Bombardování probíhalo na frontové linii a v týlu podél řeky Lovat´(Ловать, Rusko). Po nějaké době byla letka převelena na letiště Relbitsa, 40 km severně od města Dno (Дно, Rusko) a poté na letiště Sivertskaja poblíž Lenigradu (dnes Petrohrad, Санкт-Петербург, Rusko). Odtud byla bombardována oblast kolem Kolpina (městská část Petrohradu, Ко́лпино, Rusko).

Organizační struktura Seeaufklärungsgruppe 127:

Stab/ AUFKL. FL. GR. 127 – Stab/Aufklärungs Fliegergruppe 127

            1/(S) AUFKL. FL. GR. 127 – 1. (See-námořní) Staffel/Aufklärungs Fliegergruppe 127

            2/(L) AUFKL. FL. GR. 127 – 2. (Land-pozemní) Staffel/Aufklärungs Fliegergruppe 127

            2/(L) AUFKL. FL. GR. 127 – 2. (Land-pozemní) Staffel/Aufklärungs Fliegergruppe 127[7]

Na podzim roku 1943 bylo rozhodnuto o reorganizaci a oddělení námořních a pozemních letových jednotek Seeaufklärungsgruppe 127. Pro toto řešení samozřejmě hovořily různé úkoly a oblasti součinnosti s divizemi. V říjnu 1943 byla v Idrista (Идрица, Rusko) na základě velení z 2. a 3. Staffel vytvořena Nachtschlachtgruppe 11 (11. skupina nočních bombardérů). [8] Staffel 1 byla vybavena Fokker CV.E, Staffel 2 Heinkel He 50. Na prosinec 1943 bylo plánováno nasazení Staffel 3. Tato letka estonských dobrovolníků byla vytvořena až v červnu 1944 a vybavena Aradem Ar 66. Celá skupina byla nasazena v rámci Luftflotte 1. [9]

Organizační struktura Nachtschlachtgruppe 11:

Stab/NSGr.11

            1/ NSGr.11- 1. Staffel/Nachtschlachtgruppe 11

            2/ NSGr.11- 2. Staffel/Nachtschlachtgruppe 11

            3/ NSGr.11- 3. Staffel/Nachtschlachtgruppe 11 [10]

Dne 20. října letka dorazila beze strojů do Frankfurtu nad Odrou (Frankfurt (Oder), Německo) a čekala co se bude dít dál. K velkému překvapení Estonských pilotů nedošlo k jejich přeškolení na stíhací piloty, jak očekávali (pravděpodobně ze strachu němců, že by se mohli pokusit přeletět ke spojencům), ale zůstávali jako kasárenská jednotka. [11] Situace se nakonec vyřešila tak, že důstojníci byli ve většině případů převeleni k dělostřelectvu 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1) a posláni na výcvikový kurz Waffen-SS. Poddůstojníci a letecký personál byli posláni do školy padákových myslivců v dánském Esbjergu. Podle paměti mužů se cesta do Dánska uskutečnila v několika vlnách mezi 27. říjnem a 6. listopadem. Do Dánska dorazili začátkem listopadu a probíhal zde pěchotní výcvik. [12]

Dne 3. prosince byla jednotka převelena do Dortmundu (Dortmund, Německo). Tento přesun byl pravděpodobně zapříčiněn tím, že byl odhalen prodej zbraní dánskému odboji Lotyšskými vojáky, kteří zde podstupovali stejný výcvik. V Dortmundu byla přidělena k Flakabteilung 96 a byl prováděn výcvik na protileteckých kanonech 8.8 cm Flak 37. [13] Odtud se 12. března přesunula do Hamburku (Hamburg, Německo), z kterého byla vlakem přepravena do Jelení Hory (Hirschberg/Jelenia Góra, Polsko) k 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr. 1). Letečtí důstojníci byli převeleni do Wolfenbüttelu (Wolfenbüttel, Německo) v západním Německu, kde zůstali až do kapitulace. [14]

Dne 7. května se zbytek personálu nacházel v Jelení Hoře. Druhého den 8. května byla vyhlášena kapitulace a začal ústup, nebo spíše útěk k západním spojencům. Většina mužů padla do rukou Československých povstalců nebo Sovětsko-českých partyzánských skupin. Toto zajetí pro mnohé skončilo tragicky čekala je buď smrt nebo v lepším případě předání Rudé armádě. Sovětské zajetí pro ně znamenalo 10 až 25let v Gulagu.[15] 

Kdo se chce o osudech Estonských leteckých jednotek ve službách Luftwaffe dozvědět více doporučuji knihu Hendrik Arro – Eesti lendurid lahingute tules. [16]

Soldbuch (vojenská knížka), kterou vlastnil Leutnant Johannes Kimmel později převelen k SS-Ausbildung und Ersatz Regiment 20 v hodnosti Waffen-Untersturmführer. (Zdroj: Taavi Veiler)

První pilotní kurz (udržovací kurz) s instruktory. Sedící (zleva): Roman Küttis, Eduard Lepp, Karl Roovet, Raimund Ots a Raymond Kulli, stojící Aksel M. Kessler, Arno Kokk, August Rebane a Endel Sihver. (Zdroj: Taavi Veiler)

Léto 1943 2. a 3. letka před odletem na Idriz u Heinkel He-50. Zleva: Uno Polikarpus, Harry Habel, Karl Lumi, Ants Piirsalu, Raoul Mardiat, Jüri Kukk a Jüri Ester (Zdroj: Taavi Veiler)

Arado Ar-95 1. letky na přistávacím můstku u jezera Ülemiste, jaro 1944 (Zdroj: Taavi Veiler)

Estonský důstojník Luftwaffe dne 9. května 1945 před hostincem U Pyrámu v Ohrazenicích (Turnov).  (Zdroj: David Šolc)

Nr  284

3/(E) AUFK. FL.Gr.127

Místo nálezu: Kostelní Hlavno

Materiál: zinek

Zdroj: Tomáš Pikl


[1] Eesti Leegion, eestileegion ,http://www.eestileegion.com/?eesti-leegion.html, (16.11.2020).

[2]Marcus, Estnische SS-Legion, Axis history,  https://www.axishistory.com/books/122-germany-waffen-ss/germany-waffen-ss-minor-units/1427-estnische-ss-legion, (16.11.2020).

[3]Estnische SS-Freiwilligen-Brigade, Lexikon der Wehrmacht , http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/GrenadierdivisionenSS/20SSGD-R.htm, (16.11.2020).

[4] Adrian STEVENSON, SS-Gren.Ausb.u.Ers.Batl.33????, Wehrmacht-Awards, https://www.wehrmacht-awards.com/forums/forum/wehrmacht-era-militaria/eric-jan-bakker-wehrpass-and-soldbuch-forum/122203-ss-gren-ausb-u-ers-batl-33#post1849549, (16.11.2020), Marcus, Estnische 3. Estnische SS-Freiwilligen Brigade, Axis history,  https://www.axishistory.com/books/120-germany-waffen-ss/germany-waffen-ss-brigades/1338-3-estnische-ss-freiwilligen-brigade, (16.11.2020).

[5] Police Battalions, Eestileegion, http://www.eestileegion.com/?home/estonian-legion/estonian-legions-units/police-battalions.html (17. 11. 2020)

[6] Aufklälurngdgruppe 127 (See) Seeaufklarungsgruppe 127, Lexikon der Wehrmacht, http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Aufklarer-Geschwader/Index.htm (18. 11. 2020).

[7]Michael HOLM, Seeaufklärungsgruppe 127, 2.dk,  https://www.ww2.dk/air/seefl/sagr127.htm (19.11.2020).

[8] August JURS, Eesti Vabadusvõitlejad Teises Maailmasõjas, Tallin 1995 http://wehrmacht.rindeleht.ee/yksused/127/127.html (17. 11 .2020).

[9] Nachtschlachtgruppe 11 (estnisch), Lexikon der Wehrmacht, http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gliederungen/Nachtschlachtgruppen/NSG11-R.htm, (17. 11 .2020).

[10] Michael HOLM, Nachtschlachtgruppe 11, 2.dk,  https://www.ww2.dk/oob/bestand/schlacht/bnsgr11.html, (17. 11 .2020).

[11] Hendrik ARRO, Eesti lendurid lahingute tules, Tallin 2008, s. 96.

[12] Hendrik ARRO, Eesti lendurid lahingute tules,  s. 97.

[13] Hendrik ARRO, Eesti lendurid lahingute tules,  s. 97.

[14] Hendrik ARRO, Eesti lendurid lahingute tules,Kogumik, s. 100.

[15] Hendrik ARRO, Eesti lendurid lahingute tules,  s. 101.

[16] Hendrik ARRO, Eesti lendurid lahingute tules,Kogumik ,Tallin 2008.