„O uplynulém víkendu proběhla v estonském městě Valga akce, kde měl zastoupení i náš Klub. I přes drobné komplikace vše nakonec dopadlo dobře a proto jsem rád, že můžu zveřejnit report z této akce od našeho zástupce na této akci, Adama“.
Vše pro nás začalo někdy v druhé polovině května, kdy nás kontaktoval Reimo Leol zástupce Estonského klubu Front Line Estonia a nabídl nám účast na této akci. Tuto lákavou nabídku jsme se proto rozhodli využít, ale vzhledem k pracovním a rodinným povinnostem některých členů jsme měli vyrazit v sestavě já a Jürgen.
Nejprve bylo potřeba zajistit dopravu na místo konání akce. Město Valga leží na Estonsko-Lotyšské hranici což je nějakých 1300km od Česko-Polské hranice. S tímto nám velmi vypomohl můj kamarád Jacek z Polského klubu GRH Festung Breslau. Jeho klub na tuto akci plánoval vypravit dvě dodávky, ve kterých se pro nás našla dvě volná místa a tak nic nebránilo v uskutečnění naší cesty. Tímto bych chtěl členům GRH Festung Breslau poděkovat za jejich výpomoc.
Bohužel jak už to tak bývá den před odjezdem mi dorazila zpráva od Jürgena, že ze zdravotních důvodů do Valgy nepojede a tak jsem se ve čtvrtek vydal do Wroclawi sám.
Ve Wroclawi na mě již čekal kolega z Festung Breslau Uwe. Společně jsme zajeli vyzvednout dodávku a čekali na ostatní členy výpravy. Okolo sedmé hodiny jsme vyrazili směr Valga a po cestě nabrali další polské kolegy. Celkem nás jelo pět zástupců estonských W-SS, šest WH-Heer, dva RKKA a jedna finská dobrovolnice.
Samotná cesta byla dost vyčerpávající a díky husté dopravě nám zabrala okolo 20 hodin a až na jednu kontrolu polské policie probíhala bez větších problému.
Na místo konání akce jsme dorazili v pátek odpoledne. Proběhla rychlá registrace a přidělení dvou stanů vybavených kamínky. Po zabydlení a převlečení do uniforem se jedna půlka vydala na nákup proviantu a druhá začala připravovat ohniště a dřevo. Když bylo vše připraveno, vydali jsme se prohodit pár slov s estonskými reenactory. Atmosféra byla velice přátelská a podařilo se navázat nové kontakty. Během noci pak tábor zalila silná bouřka, ale naštěstí nás stany ochránily a veškeré vybavení tak zůstalo v suchu.
Sobotní ráno začalo vydáním snídaně a následně proběhl první informativní nástup, při kterém se rozdělily kluby podle příslušnosti k dané jednotce. Poté následoval přejezd do města na military burzu. Zpět do tábora jsme i přes slabý déšť vyrazili pěšky. Po návratu jsme dostali chutný oběd a po něm šli nafasovat zbraně. Kvůli nedostatku Mauserů nám byly přiděleny finské Mosiny. Po převzetí zbraní následoval nácvik na slavnostní průvod městem, který trval asi necelou hodinu. Poté jsme měli půl hodiny na odpočinek a vyrazili na náklaďácích na seřadiště nedaleko městského centra. Samotný průvod začal v 16:00 a jeho délka byla kolem 2km. Pochodu se účastnilo několik druhoválečných jednotek Estonské, Lotyšské, Litevské, Finské a Sovětské armády, současnou estonskou armádu pak zastupoval Eesti Kaitseliit a Kuperjanovi pataljon. Včele průvodu byly prapory států, jejichž zástupci se účastnili akce a nechyběla tak ani státní vlajka České republiky. Průvodu přihlíželo podél celé trasy velké množství diváků. Na konci trasy pak měli diváci možnost si prohlédnout druhoválečnou i současnou techniku a prohodit pár slov s účastníky průvodu. Po návratu do tábora započali přípravy na podvečerní bojovou ukázku s názvem Estonsko 1944.
Bojové ukázky se účastnilo několik set členů klubů vojenské historie z 15 zemí: Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Německa, USA, České republiky, Finska, Španělska, Belgie, Slovinska, Itálie, Běloruska, Ruska, Ukrajiny. Ukázka probíhala jak na zemi, tak i ve vzduchu a naším úkolem bylo dobít obranné postavení Rudé armády, nacházející se na příkrém svahu. Samotný boj byl velice intenzivní a po necelé půlhodině se nám podařilo obsadit sovětské pozice a tím byla ukázka ukončena. Následoval pak nástup a poděkování divákům.
Po ukončení ukázky jsme se sešli s naším estonským kamarádem Andrim a dalšími členy Eesti Leegioni Sõprade Klubi, společně s nimi dorazil i estonský veterán bojů u Sinimäed Ilor Tamm. Bohužel jsme kvůli dalším povinnostem nemohli vést delší konverzaci, ale i tak bylo toto setkání velmi příjemné.
Po návratu do tábora jsme odevzdali zbraně a šli si zabalit věci, jelikož jsme chtěli ještě ten večer o půlnoci vyrazit zpět do Wroclawi a vyhnout se tak hustému provozu. Když bylo vše připravené k odjezdu, vyrazili jsme na koncert folkové kapely Untsakad. Koncert se nesl v přátelském duchu za doprovodu estonských vojenských písní. Okolo 22:00 byl uspořádán banket pro účastníky akce a došlo k předání pamětních diplomů zástupcům jednotlivých klubů. Nakonec jsme se šli rozloučit s estonskými přáteli a o půlnoci se vydali na cestu domů.
Zpáteční cesta proběhla o dost rychleji a zabrala nějakých 14 hodin. Ve Wroclawi jsem pak strávil celý den prohlídkou města, při které mi dělal můj kamarád Jacek průvodce. Po půlnoci jsem pak vyrazil zpět do Čech.
I přes svoji časovou náročnost se tato cesta určitě vyplatila a to především kvůli navázání nových kontaktů a přátelství jak v Polsku, tak i v Estonsku. Z organizátorského hlediska není samotné akci Milfest 2016 moc co vytknout a chtěl bych poděkovat organizátorů za dobře odvedenou práci a především Reimo Leolovi za pozvání. Dále bych chtěl ještě jednou poděkovat Jackovi Cieleckemu a GRH Festung Breslau za azyl a možnost společně cestovat do Valgy.
AUTOR: Adam Scholz
