Adam Šolc

Označení estonských jednotek prošlo během války značným vývojem a není proto snadné jej podrobně popsat. Materiálu s touto tématikou mnoho není a dobové prameny jsou pouze fotografie a ne úplně detailní novinové články. Pokusím se vám tedy přiblížit nejpoužívanější typy označení především u estonských jednotek Waffen-SS.

Límcové výložky

Prázdná černá pole

Po zformování Estnische SS-Legion, muselo mužstvo v letech 1942 až 1943 ve výcvikovém prostoru Debica (později SS-Truppenübungsplatze Heidelager (Pustków, Polsko)) a na dalších místech nosit prázdné černé límcové výložky. Současně se velitelé pokoušeli pro estonské mužstvo prosadit nové výložky. Existovaly alespoň 4 různé varianty, ale žádná z nich nebyla oficiálně použita. Během nasazení u Něvelu (Невель, Rusko), mělo mužstvo stále prázdné límcové výložky. Kvůli této skutečnosti došlo k mylné představě, že estonští dobrovolníci nebyli hodni nošení run SS. Ve skutečnosti ale kvůli nedostatečné výrobní kapacitě nedošlo k jejich včasnému dodání.[1]

Runy SS

Runy SS obdrželi příslušníci Estnische Legion až po dokončení výcviku a následné přísaze. Jediní, kdo od začátku nosili límcové výložky s runami SS, byli muži z Estnisches SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Bataillon Narwa, který byl součástí SS-Panzergrenadier-Division Wiking.[1]

Paže s mečem – ruční výroba

Estonci nehodlali čekat na oficiální německé límcové výložky a tak projevili vlastní iniciativu. Využili národního motivu převzatého z Vabadusristi (Kříž svobody), paže v brnění  s mečem chránící písmeno E na srdci. Jednalo se buď o vyšívané varianty a nebo hliníkové, vyrobené z vystřelených patron světlic. Jelikož se jednalo o kusovou ruční výrobu, tak se jednotlivá provedení v detailech lišila. Stejný symbol byl namalován i na vozidlech.[1]

Varianta „Tartu“ – písmeno „E“ spojeno s mečem

Město Tartu (Estonsko) čekalo na návrat svých vojáků domů, rozhodlo se tedy nechat udělat nové límcové výložky. V místní továrně na chirurgické nástroje tak začala výroba kovových symbolů pro výložky. Symboly byly vyrobeny strojně a následně dokončeny ručně. Takže když Hauptsturmführer Harald Riipalu přišel se svým SS-Freiwilligen Regiment 45 do Tartu, byl pro ně uspořádán slavnostní ceremoniál, během kterého starosta Tartu Paul Keerdoja předal jako dárek nově vyrobené límcové výložky. Tato verze se stala mezi mužstvem velmi populární. Později nechal Sturmbannführer Paul Vent v Tartu objednat výložky i pro zbytek jednotky. I přesto se stále nejednalo o oficiální variantu.[1]

Meč s „E“ – první oficiální německá varianta

V létě roku 1944 přišlo německé velení s první, oficiální variantou límcových výložek. Insignie vycházela z předchozích neoficiálních typů. Došlo však k odstranění paže a umístění meče na písmeno E. Kvůli těmto změnám se tento typ nestal mezi Estonci příliš populární, a tak se estonské velení rozhodlo předložit vlastní návrh nové oficiální límcové výložky.

Paže s mečem – druhá oficiální německá varianta tzv. „Neuhammerská“

Návrh nové límcové výložky inicioval Sturmbannführer Harald Riipalu a další estonští důstojníci. Prostřednictvím velitele divize SS-Brif.u.Gen.d.W-SS Franze Augsbergera se dostal tento návrh k Reichsführer SS Heinrichu Himmlerovi. Ten po přečtení Riipaluova vysvětlení povolil používání neoficiálních typů insignií a začalo se pracovat na nové, druhé oficiální variantě. Tato varianta byla divizi distribuována v říjnu 1944 až do ledna 1945 po její reorganizaci v Truppenübungsplatz Neuhammer (Świętoszów, Polsko). Došlo tak ke kompletnímu nahrazení všech předešlých variant. Tato varianta se tak stala mezi Estonci nejoblíbenější.[3] Výroba probíhala v koncentračním táboře Dachau.

Rukávové štíty

Estonské jednotky používali velké množství variant rukávových štítů a docházelo tak k velkému mísení jednotlivých variant u všech druhů vojska vyjma Luftwaffe. Především se pak můžeme s většinou výrobních provedení setkat během léta 1944 u Waffen-SS. Modelové označení je použito pouze pro přehlednost jednotlivých variant.

První model

Byl určený pro Ost Bataillon 658, 659, 660. Můžeme se setkat i se štíty doplněnými o trojici lvů, kteří jsou Estonským národní symbolem. Tuto variantu používal Schutzmannschafts Bataillon. Jeden policejní okres si vyrobil i vlastní celokovové štíty zavedené na podzim roku 1943.

Druhý model

Byl určený pro Estnische Polizei Bataillon. Z počátku štít obsahoval pouze barvy estonské trikolóry a později byl doplněn o vyšitou trojici lvů.

Třetí model

Tento štít byl určen pouze pro Luftwaffe. Přesné datum zavedení není známo. Jediná datovaná zmínka pochází z novinového článku z 9. května 1943.[4] Skládal se opět z estonské trikolóry doplněné v horní části o žlutý nápis Estland.

Čtvrtý model

Následně přišel společný model pro všechny estonské jednotky (Polizei Bataillon, Waffen-SS, Wehrmacht-Heer) používaný od roku 1943 do září 1944. Jedinou výjimku tvořily jednotky Luftwaffe. Jednalo se o štít v barvách estonské trikolóry s třemi zlatými lvy s červenými jazyky. Výroba pravděpodobně probíhala v malých sériích, protože dnes nám je známo zhruba 10 variant tohoto ošití, které se mezi sebou liší jak rozměry, tak i provedením. Je proto pravděpodobné, že jejich výroba probíhala v Estonsku.[5]  

Pátý model

Malý štít v Estonských národních barvách se zlatým lemováním. Tento štít původně používali příslušníci Jalkaväkirykmentti 200 (JR200)[6]. Jednalo se o jednotku estonských dobrovolníků v rámci Finské armády.

Šestý model

Byla zjednodušená varianta tištěná na plátno určená pro Estnische SS-Grenzschutz Regimenten. Můžeme se setkat i s variantou s trojicí plechových lvů.

Sedmý model

Byl určen pro Estonské jednotky spadající pod Waffen-SS, výroba probíhala v Koncentračním táboře Dachau.

Osmý model

Toto provedení bylo určeno pro estonské příslušníky organizace Todt. Štít měl podobu natištěné estonské trikolóry, v horní části doplněnou zeleným pruhem.

Rukávové stuhy

Jedinou oficiální varinatou rukávové stuhy používanou Estonskými dobrovolníky, byla stuha s nápisem Wiking od SS-Panzergrenadier-Division Wiking, kterou nosili příslušníci SS-Panzergrenadier-Batallion Narwa. Rukávová stuha s nápisem Estland byla jednou ze dvou neoficiálních stuh. Jednalo se o úpravu oficiálních stuh Westland. Tato úprava byla zakázána. Další neoficiální stuha měla byla s nápisem Narva. 

Čepicové odznaky

U estonských jednotek se můžeme setkat se dvěma druhy čepicových odznaků. Prvním z nich je odznak meziválečné estonské armády. Odznak je vyrobený z pozlacené mosazi s podkladem z vlněného plátna. Plátno mělo různé barvy podle druhu zbraně a specializace. Pěchota používala do roku 1936 podklad modré barvy, dělostřelectvo červené, jízda ocelově šedé, obrněné síly fialové, technické jednotky černé, spojaři zelené, ženisté černé a pohraniční jednotky zelené. Po roce 1936 pak pěchota používala podklad ocelově šedé barvy, dělostřelectvo červené, jízda bílé, obrněné síly červené a pohraniční jednotky zelené se žlutým lemováním. Červená barva byla také pro důstojníky, malinově červená pro absolventy Akademie generálního štábu. Do roku 1936 byla barva důstojníků ministerstva války oranžovožlutá, ale po roce 1936 používali barvu podle specializace. Barva těch, kteří neměli specializaci, byla hnědá. Tento typ odznaku byl využíván jednotkami Grenzschutza  Polizei Bataillon. Nálezy těchto čepicových odznaků na území České republiky dokazují, že si je vojáci z 20. Waffen-Grenadier-Division der SS (estnische Nr.1)  pravděpodobně nechávali, jako památku na předešlou službu.

Druhým typem je barvený plechový odznak, který byl vyráběný již za války. Používán byl pravděpodobně jednotkami Schuma Bataillon nebo Sicherheitspolizei.

Čepicový odznak lva

Tento mosazný čepicový odznak ve tvaru lva byl používán napříč estonskými složkami. Nejvíce se s nimi můžeme setkat u bývalých příslušníků Ost Bataillon, odkud si je vojáci ponechali i do Waffen-SS. Použití těchto odznaků u Waffen-SS potvrzují i jejich nálezy v hrobech estonských vojáků ve Slezsku.

---

[1]Eesti Leegioni sümboolika – Kraenurgad ,  Eesti Leegion, http://www.eestileegion.com/?eesti-leegion/eesti-leegioni-suemboolika—kraenurgad.html (23. 12. 2020).

[2] VAHUR Lõhelaid, Manfred-Edgar Joala, geni, https://www.geni.com/people/Manfred-Edgar-Joala/6000000031487882152?fbclid=IwAR1T768uCXuhrvIdd-e_nRzMkr3qcWTPLaKbcaGzhB3TZNUJI83bY_4eBxE#/tab/media, (17.1.2021)

[3] Eesti Leegioni sümboolika – Kraenurgad ,  Eesti Leegion, http://www.eestileegion.com/?eesti-leegion/eesti-leegioni-suemboolika—kraenurgad.html (23. 12. 2020).

[4] Eesti Sõna, Nr. 105, 9.5.1943

[5] Taavi VEILER, Kollaste lõvidega varrukakilbid …, Foorum Rindeleht, https://foorum.rindeleht.ee/viewtopic.php?f=9&t=14474 (9.1.2021).

[6] Estonský 200.pěší pluk oficiálně vznikl 18.2.1944 a byl nasazen proti Rudé armádě během tzv. Pokračovací války.

[7] Photos of Liberated Dachau SS Insignia by the 45th, https://www.wehrmacht-awards.com/forums/forum/wehrmacht-uniforms-and-equipment/tony-barto-ss-uniforms-and-insignia-forum/452844-photos-of-liberated-dachau-ss-insignia-by-the-45th?t=453660 (12.1.2021)