Lovci tanků 31.divize zbraní SS a
jejich poslední jízda smrti
Paleta našich činností je občas překvapivě různorodá a kromě klasických aktivit klubu vojenské historie, představuje například i činnost badatelskou.
Nejmarkantnějším tématem našeho zájmu jsou samozřejmě estonští dobrovolníci, ale spolu s ním občas narazíme i na zdroje, které přináší cesty vedlejší, zapadající do jiného příběhu, nebo dalšího zkoumaného tématu. Bývalý předseda nám před lety poslal odkaz na karty pohřešovaných, který uveřejnil německý červený kříž – DRK. Každá z nich je určena konkrétní divizní jednotce a obsahuje až 20 jmen, u kterých jsou vyplněny základní údaje s fotografií. První jednotkou, kterou jsme se zabývali, byla pochopitelně 20.SS. Od ní jsme přímo navázali k 31.SS, na kterou můžete v našich aktivitách také často narazit. Již léta se zajímáme o krvavé události, které se staly mezi Náchodem a Hradcem Králové a tak nás napadlo dohledat jména a jednotky spojené s běloveskými událostmi 9. Května 1945. Toto dohledání nás nakonec vedlo v sepsaní tohoto obsáhlého článku.
Nejznámější postava – Ustuf. Bruno Wessely (rodák z Moravy německé národnosti) v pramenech nezvěstných nefiguroval. Jeho osud je oběma stranám znám. Byl popraven v Náchodě 10.5.1945. Dle doposud zjištěných informací měl být zařazen u III/31.SS Art.Abt. V seznamech důstojníků divize, které jsou uvedeny v knize For the Homeland, je u jeho jména ve 31. dělostřeleckém regimentu napsáno: neznámé zařazení. On sám měl před svou popravou prohlásit, že byl jen členem vozatajstva SS. Dle výpovědí, vjel Wesselý do města den před osudným střetem na nápadně bílém koni a mapoval terén pro poslední zoufalý pokus zdržet Rusy. Tyto informace jsou ovšem nepotvrzené a je otázkou, jestli jeho role není zveličena poválečným úsilím, kdy bylo potřeba určit konkrétní viníky. Vše napovídá tomu, že na snímku níže je právě on. Tato kapitola je stále otevřena.
SS Freiwillige Panzerjäger Abteilung 31
Hlavní zájem našeho bádání, se tedy soustředil na SS.Freiw.Pz.Jäg.Abt.31, jehož Hetzery se staly ikonou onoho osudného květnového dne a jeho členové jsou jediní, jenž se mohou dle fotografií skutečně zařadit. Oddíl byl formován společně s ženisty v benešovském výcvikovém prostoru – Der SS-Truppenübungsplatz Böhmen. Konkrétně v SS Panzerjägerschule Janowitz a po svém vyzbrojení byl na konci dubna 1945 odeslán k jednotce do Slezska, kde se měl účastnit zoufalého pokusu o vysvobození pevnosti Breslau. V seznamu strojů odeslaných k jednotkám najdeme celkem 14 ks Hetzerů a jeden Berghetzer pro 2./SS-Pz.Jg.Abt.31. V hlášení o stavu techniky (z 24.4.1945) ovšem vidíme pouze Hetzery. Berghetzer v seznamu nefiguruje.
Na naše území se dostalo pravděpodobně 12 strojů. Stejně jako u dalších neněmeckých jednotek, byl i u 31.SS oddíl Panzerjägerů složen převážně z německého personálu. U zbytku divize tomu bylo jinak. Dle fotografií a popisu z karet pohřešovaných, je jasně patrný balkánský původ divize. Navíc poukazují na fakt, že spousta esesmanů byla k jednotce převelena od Luftwaffe, Wehrmachtu a od rozpuštěných útvarů horských myslivců zbraní SS (Kama, Handschar). Velitelem oddílu byl SS-Sturmbannführer Richard Landwehr, který před 31. divizí sloužil u divizí Das Reich, Prinz Eugen a Kama. Adjutantem mu byl až do května 1945 SS-Obersturmführer Heinz Sebastian (do roku 1953 v ruském zajetí). Velitelem bojové části oddílu s pancéři byl Günther Gottwald.
Poslední jmenovaný figuruje i v databázi DRK. Čtyřiadvacetiletý SS Obersturmführer Günter Gottwald se narodil ve slezské obci Altjägel a byl vojákem z povolání. V roce 1941 byl zařazen do stavu 7./Polizei-Infanterie-Regiment 1 zbraní SS, roku 1943 pak do SS Flak Batterie 102 a následně od ledna 1945 je evidován u 31. divize zbraní SS. Patřil tedy k personálu, který byl k nově formované jednotce převelen od jiných útvarů. Jak vzhled, tak funkce důstojníka dává tušit, že nezvěstný Gottwald je zachycen na četných fotografiích z Náchoda a Bělovsi. Stroj silně maskovaný chvojím popsali svědci událostí jako velitelský. V jeho poklopu můžeme vidět důstojníka, kterého některé zdroje určují i jako velitele útočného oddílu.
Uniformy Panzerjägerů
Tankisté 31. oddílu lovců tanků byli kompletně oděni vlněnými komplety pro osádky útočných děl Waffen-SS a dosud není znám případ, kdy by měli uniformy maskovací. Tím se jejich určování značně zjednodušuje a celkem jich na fotografiích můžeme napočítat kolem dvaceti. U všech vyfocených vidíme typický prvek nejen u tankistů W-SS: Kožené holínky, přes které jsou přehrnuty nohavice kalhot.
Běloves a Náchod
Události v Bělovsi jsou nejznámější části konfliktu a nastíníme si je jen okrajově. Stroje oddílu překročily státní hranici 9.5.1945 v odpoledních, až podvečerních hodinách. První zastávkou byla celnice, kde se již tak po zuby ozbrojení granátníci, dozbrojili z české kořisti zbraní. Následně kolona přejela blíže k Náchodu, kde zastavila v aleji před samotným centrem (dnes Kladská ulice). Po asi 15 minutách, kdy čekala na opozdilou pěchotu zadního voje, se dala opět do pohybu a dojela na Náchodské náměstí. Zde stroje opět zastavily a zcela určitě probíhalo rychle plánování, co dál. Bylo potřeba zbrzdění předního voje rudé armády a dát dostatečný prostor zbytku divize, aby se stáhla k Hradci Králové (příslušnici divize byli mylně informování, že se v Hradci nachází americká armáda. Impulz k této informaci dala pravděpodobně přítomnost americké „Mise Velichovky”). Dle svědka na náměstí přijel motocyklista a něco hlásil veliteli v osobním automobilu. Následně odjela část pancéřů směrem k České Skalici. Minimálně 5 až 6 strojů se otočilo a za doprovodu polopásového transportéru SdKfz 10/5 (s odmontovaným protiletadlovým kanónem) odjely, plně obsazeny pěchotou, zpět směrem k celnici. Další vývoj je trochu nejasný, protože samotného střetu u celnice se účastnily jen tři stroje. Jeden byl vyřazen ruským protitankovým kanónem na přejezdu, další v bezvýchodné situaci odpálila sama posádka a poslední, velitelský stroj s chvojím, byl také za silné palby opuštěn. Další dva Hetzery do prostoru boje nedojely. Stroj, který také odpálila vlastní posádka před Mědílkovým kadeřnictvím, zůstal stát s největší pravděpodobností kvůli poruše jen 300 metrů od místa, kam dojela první dělostřelecká souprava ruského předvoje. Pátý Hetzer, který zůstal stát na odbočce k Babí, mu asistoval a následně odvezl jeho posádku směrem do města. Zaměřme se detailněji na fotografie.
Velitel zdržovací části oddílu a jeho smrt
Ústřední postava tohoto oddílu, je prvně zaznamenána při příjezdu do města, kde jej vidíme v poklopu svého stroje. Zajímavostí je, že jde o nejvíce fotografovaný stroj a to, že v poklopu nebyl sám, ale tísnil se v něm s dalším kolegou. Tento detail můžeme vidět na zajímavém snímku, který ukazuje stroj z vrchu při příjezdu na náměstí tzv. Kamenicí. Dobře identifikovatelný je podle osazenstva na jeho korbě.
Další řada fotografií, kde můžeme vidět onoho důstojníka, je z 10. 5. 1945. Je patrné, že zemřel přinejmenším na následky průstřelu krku, když se s dalšími druhy snažil odpoutat z prostoru boje. Padl asi 1,5 kilometru od celnice na cestě ke Smrčině v Samkově úvozu. Zvolili tedy trasu přes řeku Metuji a následně zalesněným terénem směrem zpět do Německa.
Antonín Samek píše ve své publikaci Běloveské události následující: „Mezi tím skupina hrdlořezů se vydala po dřevěném mostu přes Metuji do Samkova statku. Přibližně deset osob si vynutilo v usedlosti košík vajec, šunku, mléko a čerstvý chléb. Nejméně jeden ze skupiny mluvil česky. Na hlavách měli někteří z nich ukradené ruské lodičky s hvězdičkou. Donutili jednoho nájemníka ze statku, aby šel před nimi a opakovaně hlasitě vykřikoval: „Nestřílejte, vedu Rusy, Nestřílejte“. Odcházeli úvozem směrem k tehdy německé Březové. Došli však jen pár desítek metrů za stavení, když je zastavila ve večerním šeru naše revoluční hlídka ze skupiny od lomu. Po krátkém domlouvání naši poznali, že nejde o žádné Rusy a došlo k přestřelce. Tři příslušníci SS našli smrt již na polní cestě, další o kus dál v mladém žitě. Zbylým fašistům se podařilo utéci do lesa přes Smrčinu směrem ke Březové…”. Dle detailní fotografie mrtvého důstojníka, následující fotografie tří těl na polní cestě, i z okolního terénu je jasné, že se v této skupině nacházel právě velitel stroje s chvojím. Pasáž o ruských lodičkách je zajímavá i tím, že jak důstojník, tak i jeho druhové měli kompletní uniformy. Jeden z nich dokonce přilbu s potahem. O tyto jedince skupiny se tedy evidentně nejednalo.
Zda byl oním velitelem Günter Gottwald, nemůžeme s jistotou určit. Jak podoba, tak jeho funkce tomu ovšem silně napovídá. Gottwald sloužil u 102. baterie Flaku zbraní SS. Tato jednotka byla doplňována i dělostřelci divize Totenkopf a tak by byla rukávová stuha této divize logickým vysvětlením.
Další zaznamenaní členové Pz.Jäg.Abt. v Náchodě
Vůbec prvním mužem bojové části Abteilungu na našem území je s největší pravděpodobností Unterschaführer zachycený po boku B. Wesseleho, jak na koni projíždí kolem silničního zátarasu v Náchodě. Muž má maskovací převlečník M42, ale rozpoznatelný je dle detailů. Límec postrádá poddůstojnickou trézu a je větší než u pěchotních uniforem. Na nohou má holínky, přes které má přehrnuté vlněné kalhoty.
Na korbách Hetzerů vjíždějících do města můžeme vidět mnoho postav v typických stejnokrojích tankistů a mnoho dalších příslušníku divize – většina z nich by měla pocházet ze 78. granátnického pluku, který měl s oddílem stíhačů tanků tvořit zadní voj. Kromě samotných mužů SS, se na fotografiích objevují i jednotlivci WH a civilisté, kteří se k zadnímu voji připojili.
Následující série je z rána 10.5.1945, kdy šel jeden z místních obyvatel nafotit bojiště. Vzniklo tak něco, co nemá v Čechách obdoby. Detailní fotodokumentace padlých obou stran, jejich strojů, vybavení atd. Detailně zaznamenaným členem osádek je kromě již zmíněného důstojníka i Sturmmann ze stejného stroje, který byl zasažen do hlavy při evakuaci stroje.
„V“ ).
Morbidní série snímků ukazuje vyprošťování těla ze stroje a je zakončena záběrem, kdy je tělo již na zemi a jsou patrné nejen následky zásahu do hlavy, ale i detaily stejnokroje. Při větším přiblížení vidíme jasně patrné „V“ na levém rukávu určující hodnost SS Sturmmann.
Tato hodnost může poukazovat na prodělaný kurz / specializaci, kterou podstupovali tankoví střelci. U řidičů a nabíječů se zpravidla setkáváme se základní hodností – SS Schütze (Panzerschütze / Kanonier atd.). Dle některých zdrojů, byl tento mrtvý jediným identifikovaným v masovém hrobě, který se nacházel v zámecké aleji (díky chybějící většiny lebky).
Když se podrobně zaměříme na další fotografie těl mrtvých německých vojáků, tak nalezneme minimálně další dva členy oddílu (kromě velitele a Sturmmanna velitelského stroje). Prvním z nich je esesman, který padl s několika dalšími druhy přímo u celnice. Byl provizorně pohřben nedaleko budovy, následně exhumován, převezen a uložen do jednoho z hromadných hrobů v Zámecké aleji. Na rozhalené a vyhrnuté blůze můžeme napočítat čtyři velké otvory pro vnitřní knoflíky a je jasně patrný spodní lem blůzy. Kalhoty odpovídají jak průvleky pro opasek, tak přehrnutím nohavic přes holínky. Detaily kapes nejdou rozpoznat, neboť jsou vytaženy naruby. Tento mrtvý tedy patřil buď do velitelského stroje, nebo do Hetzeru, který byl odpálen vlastní osádkou nedaleko přejezdu. Osádka třetího stroje, který bojoval u celnice, zemřela v útrobách svého stroje na železničním přejezdu a následně v něm i shořela.
Posledním určeným, je pak jedno z těl v pivovaru, kde byli pod přístřeškem soustředěni padlí a popravení němečtí vojáci. Na první pohled je snadno přehlédnutelný, ale při bližším prozkoumání vidíme jasně patrný střih tankistické blůzy, nezaměnitelné švy a její spodní linii. Na hraně blůzy tedy nevidíme žádné knoflíkové dírky, protože první čtyři knoflíky jsou skryté – vnitřní. Dvě ze tři dírek pro menší knoflíky držící rozhalenku, jsou nepatrně vidět v její narovnané horní části. Kalhoty prozrazuje dlouhý poklopec, kapsa je opět prošacovaná a obrácená naruby, ale spodní knoflík se zdá být stále zapnutý a roh příklopky kapsy dělá jasně patrný stín.
Těmito nešťastníky zakončujeme náchodskou sérii a zaměříme se na další krvavou zastávku oddílu.
Česká Skalice
Jak již víme, tak první část oddílu se oddělila již na náměstí v Náchodě a odjela k České Skalici. Díky střetům s povstalci a situaci na cestě však do Skalice přijížděly jednotlivě, nebo v menších skupinách.
Č. Skalice je bohužel opomíjenou epizodou konce války v Čechách. Městečko se dokázalo úspěšně postavit hordám SS, které se na něj valily od hranice. Během pokusu o obchvat města, je dokonce zaznamenán útok kavalerie SS – dle mého názoru poslední útok tohoto typu v Evropě. Po skončení bojů opět vznikla série fotografií, ne už tak impozantní, ale neméně zajímavá.
V průběhu bojů 9.5. padli 2 Češi a jeden Rus. Očitá svědkyně popsala, jak Rus posílený alkoholem zpoza zídky vyskočil a začal střílet na projíždějící tank. Ten se však otočil a němečtí vojáci střelili Levčuka zezadu.
V knize Věry Vlčkové Květen 1945 v České Skalici: bitva o město nacházíme v hlášeních velitelů četné zmínky o pancéřích, jejich osádkách a osazenstvu. Některé stroje stihly projet Skalicí bez problémů, ale většina se pokusila cestu skrz město prostřílet. Zde jsou některé z těchto zmínek:
Kapitán v záloze Josef
Příbrský:
…Během odpoledne jsem odbavil také dosti silné skupiny pancéřů řízené esesmany
a vzhledem k nebezpečí, které bylo hlášeno z Náchoda, propustil jsem
tyto bez odzbrojování…
Poručík Ant. Dočekal:
…K druhé
přestřelce došlo během půl hodiny, když projížděl městem tank SS. Tito začali ihned
střílet, jakmile se dostali do města. Vojáci SS, sedící na venkovní straně
tanku, byli vesměs sestříleni…
…K večeru před 9. hodinou projížděl další obrněný vůz SS. Stříleli na Bojišti jednak automaty a házely též ruční granáty. Při projíždění náměstí počali opět střílet, a ač byli vyzváni k zastavení, pokračovali v jízdě za neustálé střelby. Zahájili jsme palbu, která byla nejživější. Všichni SS umístěni na tanku byli sestřeleni. Další palbu dostali u hotelu Praha, pak v malé Skalici a v Zájezdě, kdež padl ruský zajatec Timofej Levčuk. Všechny tanky byly zneškodněny a byly přivezeny do Č. Skalice, kdež si je převzali Rusové, pak posádka Náchod…
Josef Franz ze Zájezda, si na smrt ruského zajatce Levčuka vzpomíná trochu jinak, než jsme již četli:
…Za transformátorem při cestě za kamenným plotem čekali tři ruští zajatci z ubytovny v Zájezdě. To již ale s velkým hlukem přijížděli německé tanky střílející z kulometů. Rusové palbu opětovali, a jeden z nich padl…
…Asi ve 22 hodin hlídka z Třebešova přivedla z tanku, který zastavil před hostincem v Třebešově, zbytek osádky v počtu tří mužů… … šla se pak podívat (manželka) na ty zajištěné Němce, jeden z nich ležel na zemi, druzí dva seděli. Jejich pohledy jsou nezapomenutelné – kdyby tak ještě mohli…
Běla Tošovská – Lotošníková
Její vzpomínky jsou trochu zavádějící a bereme je mírně s nadhledem. Je jediná, která se zmiňuje o zničení tanku pancéřovou pěstí a jako jediná se rozepisuje nad zraněnými z náměstí:
…Asi za půl hodiny dojel na náměstí malý pancíř s esesmany, kteří začali střílet. Naši odpověděli a pancéřovou pěstí tank zneškodnili. SS se vmísili mezi ostatní zajatce a přestřelku odnesl jen jeden zajatý Rus, který zůstal ležet pod tankem…
…Mezi raněnými jsou i ženy a děti – běženky. Nejvíce však esesmanů. S těmi se nedělalo dlouhých „cavyků“. Jeden byl těžce raněn do břicha. Celou noc dole křičel, až uši zaléhaly. Ráno jej vynesli na nosítkách na ulici, kde jeho odkryté, zčernalé vnitřnosti lidé (i děti) s opovržením prohlíželi. Pak byl hozen do nákladního auta a odvezen do jaroměřské nemocnice, kde jej nepřijali a poslali dál do Hradce. Cestou zemřel…
Když si události v České Skalici shrneme, tak nám vyjde zajímavý obraz špatných rozhodnutí, zoufalosti a agresivity ustupujícího zadního voje 31. divize zbraní SS. Jejich postup byl stejně arogantně nedomyšlený, jako v Náchodě. Na druhé straně, je překvapivě profesionální a účinná obrana města. Na německé straně bylo mrtvých až na 70 a jednalo se o skutečná jatka, kdy byli vojáci sestřelování z projíždějících vozidel. Tomu předcházeli první výstřely právě z těchto kvapně projíždějících automobilů a pancéřů zadního voje. Jak uvádějí některé teorie, do strojů které útočily na Běloves, byla přeložena dělostřelecká munice. Této teorii napovídá i fakt, že navzdory intenzitě bojů v České Skalici, není nikde zaznamenáno použití kanónů ustupujících Hetzerů. Jediný zásah byl zaznamenán na příjezdu do města, kdy byl kulometem jednoho stroje smrtelně zasažen Zdeněk Střihavka. Ten se jej pokusil zničit pancéřovou pěstí. Spolu s ním byl těžce zraněn i jeho druh R. Klenčík, který utrpěl průstřel úst, krčního vaziva a plic nedaleko strážního domku č.15. K tomuto ostřelování píše poručík pěchoty Ing. Josef Kohl ve svém hlášení „Na trati před pilou navazuji spojení s Kpt. Příbrským a na jeho rozkaz postupujeme po trati proti nádraží, odkud byla zahájena na naše vojíny palba. Abych zajistil situaci před bojištěm, přebíhám trať a pouštím se po nově postaveném náspu dolů. Zde dostanu tak těžkou kulometnou palbu z tanku a vozů v prostoru Na Stráži, že škvára z náspu mně lítá do obličeje a jsem skoro oslepen“. Další zmínka o nepoužití děl tanků, je ve vzpomínkách Lubomíra Taimra: „ Němci napadli náměstí dvakrát, naštěstí nepoužili ke střelbě děla umístěná na tancích“. Pokud stroje skutečně neměli krom kulometů žádnou munici, pak byla jejich bojová hodnota spíše psychologická a pro boj ve městě mizivá. Všechny stroje a nákladní automobily, ze kterých byla vedena palba, opustily prostor náměstí s korbami plnými mrtvých a raněných. Cestou do Jaroměře posbírali místní po příkopech až na 30 těl, která zde zanechali jejich kvapně ustupující druhové. Mozaiku doplňují výpovědi z Jaroměře, podle kterých byly stroje celé od krve a jejich korby přeplněny raněnými. Jeden řidič Hetzeru zde měl na následky zranění dokonce zemřít ve svém stroji.
Nejdůležitější pro naše bádání je fotografie z 10. 5. 1945, kdy byli na náměstí v České Skalici prezentováni zajatci W-SS. Jedná se o dva Unterscharführery a dva muže v hodnostech SS-Schütze. Všichni jsou tankisty z Hetzerů. Velice zajímavý je Unterscharführer zcela vlevo, který má velmi netypicky poddůstojnickou trézu okolo límce. Tato nevšednost je vidět u oddílu útočných děl první divize zbraní SS – Leibstandarte SS Adolf Hitler. Tuto domněnku potvrzuje rukávová stuha, která je sice nečitelná díky kvalitě fotografie, ale tvarem odpovídá stuze LSSAH. Vše potvrzuje skutečnost, že k divizi byl převelen personál právě od první a třetí divize zbraní SS.
Ty samé tváře můžeme vidět ještě na fotografiích znázorňujících odklízení mrtvol z náměstí a jeho okolí. Dle některých informací mělo jít o tankisty stroje, jenž skončil u Mědílkova holičství v Náchodě. Dvě stejné poddůstojnické hodnosti poukazují spíše na fakt, že se jedná o torzo minimálně dvou osádek. Navíc dle výpovědí svědků jsou to tankisté ze stroje, který skončil v Třebešově.
Dalšího nešťastníka můžeme rozpoznat, po jemné úpravě, na fotografii haldy mrtvých, kteří byli soustředěni nedaleko skalického náměstí. Je jasně patrná linie konce krátké tankistické blůzy. Kalhoty určuje jedna zadní kapsa s příklopkou a nohavice, které jsou opět přehrnuty přes holínky.
Poslední zaznamenaný ve Skalici, je vidět při pohřbívání mrtvých na skalickém hřbitově, kdy první v řadě těl je oděn do vlněného stejnokroje útočných děl. Jestli se jedná o tělo z předchozí fotografie, nebo snad o jednoho ze čtveřice z náměstí, nemůžeme s jistotou určit.
Tímto nešťastníkem zakončujeme poslední pouť stíhačů tanků. Celou dobu zde samozřejmě píšeme o bojové části oddílu. Jeho správní a technická část ustupovala dříve a dostala se hlouběji do českého vnitrozemí.
Zbytek 31. divize zbraní SS – její uniformy a složení
Krátce se zaměříme i na uniformy zbytku 31. divize zbraní SS. Jak je typické pro květen 1945 a složky W-SS vystrojované na podzim a v zimě 44/45, převládají vlněné komplety modelů M42 a M43 a maskovací prostředky jsou z většiny tvořené hrachovými komplety – Erbsenmuster Tarnuniform M44. U části příslušníku jsou pak patrné i maskovací převlečníky. Velká část vojáků na fotografiích je obuta do bot horských myslivců, což je opět odkaz na původ části osazenstva divize (stejně tak i alpské protěže na čepicích (viz. foto výše)). Na hlavách pak můžeme vidět směsici vlněných lodiček a čepic různých typů.
Podklady od DRK jasně potvrdily, že divize byla složena převážně z maďarských a jugoslávských Volksdeutsch a to především z náctiletých, nebo naopak přestárlých branců. Jen vzezření některých z nich, by bylo pro odvod k W-SS ještě před pár lety absolutně nemožné.
Celkem divizí prošlo až 17000 mužů. Na našem území se stáhlo jen torzo jednotky (její části se nacházely v Rakousku, Čechách i v Německu). Svůj konec našla v českém prostoru velká část z ca. 4000, kteří jsou odepsáni jako padlí, zavraždění, nebo nezvěstní. V prostoru severních a východních Čech skončili i další dvě divize zbraní SS. Jak pro 18.SS, 20.SS tak i 31.SS, byl konec zde skutečně nechtěnou variantou, kdy se ocitly v prostoru ovládaném silně vyzbrojenými povstalci, kteří si se svými protivníky nijak nezadali. Severní cesta ke spojencům byla uzavřena proudy Rudé armády, které táhly od Drážďan. Ti, kteří měli štěstí a nepadli do zajetí, se dostali ke spojencům skrz utlumené sudetské pohraniční oblasti.
Závěrem doplním, že postupem let neustále doplňujeme informace a fotografie o této jednotce zoufalců a v tomto snažení nejsme zdaleka u konce. Pokud máte nějaké informace, nebo kontakty, které by nám mohli pomoci, budeme za ně velice rádi. Stejně tak i za Vaše reakce i za doplnění různých detailů / nepřesností.
Zdroje:
Běloveská tragedie – Václav Sádlo
Květen 1945 v České Skalici – Věra Vlčková
Běloveské události roku 1945 očima svědku – Antonín Samek
For the Homeland – Fudolf Pencz
Databáze německého červeného kříže – DRK
Spolek pro vojenská pietní místa
David Šolc
Roman Kubánek
Internet
/Jürgen/
Další fotografie oddílu:
„Pancéře SS hrčí Kamenicí…“
