V Loňském roce jsme se vrátili k našemu sudetoněmeckému projektu a nový start pro nás znamenal i odlišný pohled na věc. Členové našeho klubu začali pilně shromažďovat snímky příslušníků sudetoněmeckého Freikorpsu, Ornerů i civilního obyvatelstva. Po jejich shledání jsme se jen utvrdili ve svém postoji, že Lederhosen do Sudet skutečně nepatří, a že s tím zkusíme něco udělat. Celá móda a styl oblékání v Sudetech je dosti komplikovaná, a tak se na ní pojďme trochu zaměřit.

Odění civilního obyvatelstva Sudet:

Stejně jako se lišilo oblékaní v různých krajích Čech, tak i sudetský Němec ze Šumavy a například z oblasti Slezska, byl jasně rozpoznatelný. Ve všech krajích můžeme nalézt fotografie jedinců, kteří nesou určitou podobu, či jednotlivé prvky, kterými se nechali inspirovat u svých alpských „krajanů“, ale jen v jediném případu se nám podařilo najít člověka, který by měl skutečně typické Lederhosen (jednalo se o učitele ze Slezska). Tyto snahy přiblížit módu Sudet k té alpské jsou prosté, neboť drtivá většina sudetských Němců, nejen na severu Čech, pocházela právě z oblastí Alp, či Bavorska. Dostáváme tak různorodou směsici módy české, německé, sudetské i zcela odpovídající evropskému standardu. Samotné Lederhosen jsou prvkem typickým i v Sudetech, ale jsou přizpůsobeny oblasti, a tak je název zavádějící. Celkový střih se liší, zdobení je atypické a padací most je zpravidla otevírán párem zipů. U dámské módy můžeme sledovat určitou podobu s módou českého vnitrozemí a Německa, ale opět je to lokální záležitost daná místními zvyky. Výjimku tvoří snímky, které byly pořízeny při oslavách, či příjezdu Wehrmachtu. V těchto momentech se ženy oděly do krojů, či slavnostních šatů, které jsou zcela jedinečné a odpovídají konkrétní oblasti. Samozřejmě se móda lišila i místem, kde konkrétní jedinci žili. Například ženy z odlehlých chudších vesnic u hranic nevykazují luxusní doplňky, či noblesu. Naopak móda větších sudetských měst je srovnatelná s městy ve vnitrozemí.

Freikorps – SdFK:

U příslušníků neuniformovaného sudetoněmeckého Freikorpsu se setkáváme nejčastěji s následujícím:
Klobouk, nebo čepice – Zpravidla dle standardu kraje, věku a postavení. Jednořadé, či dvouřadé sako, rovné kalhoty, rajtky, nebo pumpky. Sako bývá opatřeno páskou s hákovým křížem, nebo páskou SdP, ale do boje odcházeli tzv. Henleinovci ve většině případu bez tohoto označení! Vycházíme z několika málo fotografií, které byly pořízeny přímo při střetech. Drtivá většina snímků, pak pochází z období po záboru Sudet a je tak pamětního, či slavnostního rázu. Oblek samozřejmě doplňuje vázanka a košile. Freikorps byl vystrojován z kořisti, nebo z vlastních zdrojů a tak je často vidět doplnění o československou výstroj, přílby i batohy. Dále pak rakouskouherská výstroj z období první světové války.

Výzbroj pak tvoří v drtivé většině případů různé typy pušek systému Mannlicher, zbraně určené k myslivosti, pistole, nebo pouze obušky, kamení atd. Těžší zbraně jako jsou kulomety pak pocházeli většinou z kořisti. Omezené množství vyzbroje se do Sudet dostalo přes státní hranici, ale v tomto případě se jedná o malé počty, v řádu kusů (MP18 atd). Stejně tak většina fotografií s těžkými kulomety je pořízena až po záboru pohraničí, kdy tyto zbraně fasovali z kořisti, či říšských skladů.

Ordner:
Uniformované složky sudetoněmeckého Freikorpsu – Ordnergruppe vznikly na jaře 1938 a byly určeny pouze k zajištění pořádku v průběhu voleb. Za tichého souhlasu úřadů se ovšem transformovaly do organizace, která výrazně připomínala oddíly SA, jejíž členové se účastnili mnoha ozbrojených akcí v roce 1938. Ordneři byly zpravidla oděni do černých rajtek a bílých košilí s černou vázankou. Vše doplňovala černá čepice, opasek s dohodou a červená rukávová páska s bílým nápisem „Ordner“. Stejně jako u civilního obyvatelstva, tak i u těchto stejnokrojů vidíme různé variace dle místa, kde jednotka vznikla a působila. Jsou tak vidět výjimky, kde mají Ordneři místo čepic klobouky, nebo postrádají pokrývku hlavy zcela. Dále například různé barvy rajtek (Reithosen) i ojedinělé rovné kalhoty (viz příloha níže), jedince kteří nemají rukávové pásky, popřípadě nemají pásky Ordnerů, ale pásky s hákovými kříži atd.

Z výše uvedeného je jasně patrné, že díky absenci konkrétních předpisů, omezeným zdrojům, lokální lidové tvořivosti a zvykům, byla tato problematika dle místa výskytu výrazně rozdílná.

Náš klub se přiklonil ke stylu, který odpovídá pomezí Krkonoš a Orlických hor, kam nás táhnou i další vazby. Díky naší snaze a dlouholetému kamarádskému vztahu s členy spolku vojenské historie T-S 20 Pláň jsme loni mohli být ve Stárkově, kde probíhala bitva přibližující ponuré události konce první republiky – Starkstadt 1938, jako vedoucí prvky a i jakási módní policie. Sice se nám samozřejmě napoprvé nepodařilo vytlačit veškeré nešvary, které jsou ve vojenské historii spojeny s tímto tématem, ale i tak jsme snad posunuli nejen kvalitu, ale i povědomí o módě sudetských Němců. Stejně tak doufáme, že i toto krátké psaní dá někomu inspiraci, popřípadě navede k tomu, aby si své dobové civilní ošacení přizpůsobil konkrétní ukázce, nebo místu. A když někdo nechá doma Lederhosen, či německé armádní vlněné kalhoty, budeme ještě raději.

/Jürgen/

Příklady fotografií z různých míst Sudet z podzimu 1938 (zdroj Internet):

Na závěr pár zajímavých fotografií ze stránky „Alamy stock“, které pocházejí z Karlovarska (Popis vždy pod fotografií).