V tomto článku si přiblížíme vzhled a výstroj jednoho z Estonců, který se zúčastnil bojů na začátku roku 1944 v Estonsku. Jedná se o nováčka 45. pluku, který je čerstvou posilou nově vznikající divize.
Vzor pro figuranta
Tartu 11. únor 1944 – Z tohoto období pochází asi nejznámější fotografie Estonských esesmanů ze začátku roku 1944, které vznikly na nádraží ve městě Tatru, kam právě dorazily transporty vojáků estonského Leegionu. Na snímcích můžeme vidět dvě skupiny, jenž jdou na první pohled vcelku snadno rozlišit. První skupinou jsou nováčci v maskovacích zimních kompletech. Druhou pak zastávají zkušení estonští vojáci jedoucí z Nevelské fronty, kteří původně tvořili 3. Estonskou dobrovolnickou brigádu. Obě tyto skupiny představují mužstvo 45. pluku, který se měl stát základním kádrem nově vzniklé estonské divize zbraní SS – 20. Estnische SS-Freiwilligen-Division. Veterány od nováčků odlišíme především šedými zimními uniformami staršího provedení a soukennými kabáty (jejich vzhled si přiblížíme v jednom z našich dalších článků).
Fotografie z estonského archívu nám velmi detailně přibližují atmosféru i vzhled vojáků v Tartu. Na snímcích je velké množství civilistů, jenž předávají balíčky a zdraví se s mladými vojáky. V některých případech je evidentní, že se s vojáky přišli pozdravit i jejich rodiny.
Na fotografii vlevo vidíme případ evidentně velmi mladého Estonce, u kterého stojí za povšimnutí protichemická pláštěnka nesená na popruhu vzhůru nohama. Na druhém snímku pak vidíme vojáka v soukenné uniformě, která postrádá jakékoli národnostní označení, které by nositele odlišovalo od dalších útvarů zbraní SS.
Dle výstroje je jasné, že zásobovací sklady, kde byli vystrojeni, nouzí skutečně netrpěly. To nám ostatně dokládá i dopis Estonce ze dne 14. února 1944:
„Psal jsem vám včera, ale chtěl bych napsat ještě dnes. Jsme v Tartu. Spíme ve škole na podlaze. Už jsem si zvykl, že neustále spíme na podlaze. V posteli jsem se naposledy spal v Heidelageru. Myslím, že brzy půjdeme na frontu. Je tady rozruch, vozy odjíždí k hraničním ostrovům u Peipsi, které jsou odtud jen 40 km. Včera jsme dostali bochník chleba, přibližně 200 g másla a asi 500 g salámu. Ani jsem nezačal cpát salám do batohu, hned jsem ho snědl. Teď se ještě můžeme najíst a vybavení je také dobré. Máme novou zimní výbavu. Prošívané kalhoty a bundy, uvnitř bílé a venku maskovaný vzor. K tomu jsme dostali nové boty, dobré ponožky a rukavice z králičí kůže. Ať je to jakékoliv, vybavení je dobré…“
Pisatel tohoto mnoho vypovídajícího dopisu mohl tedy vypadat stejně jako náš figurant a také víme, že padl nedlouho po jeho napsání. Zemřel na následky těžkých zranění, které utrpěl o den později při likvidaci předmostí sovětského 108. střeleckého sboru u Meerapalu na březích Čudského jezera. Pojďme si nyní přiblížit toto velmi málo známé první rozsáhlejší nasazení Estonců na vlastním území.
Dne 12. února 1944 se sovětská 90. střelecká divize zmocnila ostrova Piirissaar a od dva dny později se již Sověté drali ze břehů jezera Peipsi (Čudské jezero) u vesnice Meerapalu jen 40 kilometrů od města Tartu. Cílem bylo obsazení Tartu, další expanze do estonského vnitrozemí, destabilizace celého prostoru, popřípadě odříznutí vojsk koncentrovaných u Narvy. Situace byla vážná a německé velení mělo v sektoru zoufale málo použitelných jednotek. Tak bylo rozhodnuto, že bude k eliminaci předmostí nasazen i 45. pluk, který se právě formoval v Tartu pro své další nasazení u Narvy. Než se Estonci připravili k boji a než se vydali na cestu, tak se další sovětské jednotky snažili překonat jezero. To jim znesnadňovaly silné útoky německých střemhlavých bombardérů, díky čemuž se budování silného předností příliš nedařilo. Dalšího dne (15. února) byli Estonci na místě a připraveni vyrazit na zteč společně s kolegy ze 44. pluku 11. pěší divize. Následoval prudký útok, během něhož bylo předmostí zničeno za velmi vysokých ztrát na straně Sovětů. Po eliminaci této hrozby a stabilizaci zdejšího sektoru doplnili muži 45. pluku stavy u Narvy, kde se setkali s kolegy ze 46. pluku (ti se sem začali přesouvat již 8. února a působili zde v rezervě). Již o pár dní později, konkrétně 21. února, vyrazili společně do útoku proti dalšímu předmostí severně od Narvy, kde byli odraženi s těžkými ztrátami. Půlroční bitva o Narvu, kterou se Estonci nesmazatelně zapsali do historie, tak byla započata.
Pro lepší pochopení přikládáme i mapku, která nám objasní situaci 45. pluku cestou na frontu. Zelený ovál zcela nahoře nám ukazuje Narvské bojiště, kam pluk mířil – zelený kroužek město Tartu – východiště, kde byly pořízeny naše vzorové fotografie – červený kroužek pak představuje sovětské předmostí u Meerapalu, které bylo za pomoci Estonců eliminováno.
Uniforma a výstroj
Foto: Martina Jechová
Nyní si pojďme detailně rozebrat ústroj našeho figuranta. Začněme pokrývkou hlavy, která je zde tvořena lodičkou pro příslušníky Waffen-SS. Ta je vyrobená z šedozeleného sukna a označena strojově tkanými nášivkami přiřazující nositele ke zbraním SS. Před zimou vojáka chrání sofistikovaná zimní uniforma (Winteranzug), která se skládá z oboustranné bundy a kalhot, v tomto případě v typickém maskovacím vzoru zbraní SS. Pod zimní uniformou se samozřejmě nachází ještě soukenná uniforma, která je u většiny Estonců v této době nerozeznatelnou od dalších útvarů zbraní SS (Typické límcové výložky a národnostní štíty, se u Estonců objevily na jaře a především v létě 1944). Poněkud netypicky je zimní uniforma doplněna o šněrovací nízké boty (Schnürschuhe), což nám dokládají některé vzorové fotografie. Na těch jsou v jednom případě k vidění dokonce i tzv. štýrské kamaše (Gamaschen für Gebirgsjäger der W-SS), což je záležitost obvyklá spíše u jednotek horských myslivců zbraní SS. Bohužel jen u pár z vojáků vidíme detailně nohy až k zemi, takže nemůžeme striktně říci, zda jsou šněrovací boty standardem nováčků, či nikoli. Když se podíváme na opasek se sponou zbraní SS, tak vidíme sumky ke karabině k98 (Patronentaschen) a chlebník (Brotbeutel) s polní láhví (Feldflasche). Výzbroj našeho figuranta tvoří pouze karabina Mauser K98k, ale na sérii fotografií nevidíme jediného ozbrojeného vojáka z této skupiny nováčků. Je tedy pravděpodobné, že vyzbrojení byli až před odjezdem z Tatru, nebo má celá skupina uskladněné zbraně např. na nádraží, či škole, kde spali. Stejně tak všem vojáků chybí bajonety k této zbrani (Seitengewehr S84/98). Přes rameno voják nese schránku s plynovou maskou (Gasmaske), která je na popruhu doplněněna o protichemickou pláštěnku (Gasplane mit Tasche). Zbytek výstroje nese voják v ruce na tzv. teleti (Tornister). To je u zbaní SS vcelku netypicky vybaveno nosným systémem – tzv. „A“ rámem (Gurtbandtragegerüst). Na něm nese brašnu na osobní věci (Beutel zum Gefechtsgepäck), přilbu (Stahlhelm), zabalenou deku (Wolle Decke), pod přilbou je schovaná jídelní souprava (Kochgeschirr) a pod příklopkou torny pak vše zakončují vysoké pochodové boty (Marschstiefel), či zimní filcové boty.
Detaily jednotlivých výstrojních součástí, jenž si náš figurant vezl na frontu.
Foto: Martina Jechová
Časopis Vojska, ve kterém vyšel náš článek s popisem situace, výstroje a výzbroje Estonců na začátku roku 1944. Fotografie pro figuranta byla pořízena primárně pro tento počin, ovšem omezení délky textu nás motivovalo k napsání vlastních obsáhlejších článků, ve kterých bychom rádi co nejvíce přiblížili osudy těchto vojáků.
Foto figuranta:
Martina Jechová – www.martinajechova.cz
Zdroje:
Hanno Olajo – Leegion 1942 – 1945
Mansal Denton – Battle for Narva 1944
Rindeleht.ee
Otto Foto – Facebook
lexikon-der-wehrmacht.de