Leegion 1945 – Epizoda 2 - KVH Schwarzwald

27.10.2022

V půlce listopadu vyšla na kanále WAR Productions již druhá z pěti epizod projektu Leegion 1945. Pojďme si jí trochu přiblížit, stejně jako jsme to udělali u té první.

Druhý díl tohoto filmového projektu, nebo jak jsem již zmínili – hraného dokumentu, nás zavedl do ponurých dob, které pro Estonce nastali po evakuaci divize z jejich domoviny. Ty zahrnuli nové budováni divize, první vánoce mimo vlast a nakonec i těžké boje ve Slezsku, kam byla divize odeslána bojovat. Vše završuje stažení z fronty a čekání na konec války. Opět jsme kladly důraz na reálné svědectví různých veteránů, historickou korektnost a přesné ztvárnění estonských vojáků.

Bojové scény, které začínají v půlce této epizody, nás zavedou napřed do zasněžených lesů v okolí města Opolí v horním Slezsku, kde byla divize nasazena a decimována těžkými obrannými boji. Natáčení této scény se neslo ve velmi dramatickém duchu, ačkoli se to nemusí na první pohled zdát. První komplikací byla opět pandemická situace, kdy byly zavřené okresy, a tak jsme scénu realizovali pouze ve třech uniformách a samozřejmě s kameramanem Honzou Barešem. Druhým byla pyrotechnika, kterou jsem tentokrát obstarával osobně, a která mi nedopatřením zafungovala jinak, než bylo v plánu. Tak se stalo, že jsem před posledním záběrem, kdy Jüri dobíhá k zasaženému kulometnému postavení, přišel k popáleninám celého obličeje, krku, uší a také rukou. Mimo to jsem se na pár týdnů rozloučil s většinou obočí. Zranění to bylo vskutku bolestivé a tak jsme hned po dotočení scény urychleně jeli domů, kde jsem podstoupil první pomoc od mé drahé ženy.

Pár momentu před ožehavou scénou

Další bojová scéna je vrcholem této epizody a je nejdražší a na přípravy i nejnáročnější scénou filmu. Díky pandemii musel být termín natáčení jednou měněn, což bylo nakonec k dobru. V tankovém muzeum na Smržovce, kde se celá scéna točila, nás kromě velmi ochotného majitele, pana Jaroslava Janouška, přivítalo i chmurné a deštivé počasí. Čili přesně to, které jsme chtěli pro navození správné atmosféry. Kromě majitele, na místo v časných ranních hodinách dorazili i kolegové „vojáci“. A to Sověti z KVH Litava, z.s. a VHK „Za Rodinu“. Estonskou stranu zastoupili především kamarádi z KVH Ostwind a KVH Sturmtruppen z Ostravska, Jaroslav Doubek z KVH Elbe a nakonec polští kamarádi z uskupení GRH FETUNG BRESLAU v čele s již zmíněným Jackem. Z našeho klubu jsem se účastnil pouze já a to díky tomu, že bylo třeba užít specifické zimní uniformy, které Estonci obdrželi ve velkém množství, a které má jen omezené množství lidí v našem okolí. Poslední postavou, která dokresluje spolupráce různých jednotek na frontě, kterou Estonci často zmiňují, je příslušník Luftwaffe, který se mihne u přebírání pancéřových pěstí. Touto osobou je náš kamarád a člen štábu Matouš Vavřík.
Kromě vojáků se na place objevili osvědčení pyrotechnici z Pyromaniac Náchod, které jsme zmiňovali již v popisu první epizody. I tentokrát si dali záležet a po předchozí domluvě si přichystali dokonalý zásah tanku kumulativní střelou z pancéřové pěsti. Perfektní repliku této zbraně pro filmové účely, pak na místo dovezl kamarád Obelix z KVH Gardekorps.
Výčet lidí, kteří při realizaci této scény fungovali, by nebyl kompletní bez podstatné pomoci štábu. Ten byl doplněn o Filipa Buddeuse, jenž fungoval jako pomocný režisér a byl nám velkou oporou.

Estonská a sovětská parta v Muzeum obrněné techniky Smržovka

Mobilní záznam zapálení tanku kolegy z Pyromaniac Náchod

Kromě válčení, musíme v druhém dílu vyzdvihnout opět Tomáše Kunstu z KVH Brendy Josefov – muzea na Bastionu X a kamaráda Ondřeje Šubra, kteří výrazně pomohli se scénou v hospodě. Ta se opět natáčela v Josefově, stejně jako některé detaily ze začátku filmu. Dále musím zdůraznit scény z výcviku, kde se předvedl náš klub KVH Schwarzwald a kolega Adam Hájek z KVH Gardekorps, který ztvárnil německého instruktora v rámci divize. Stejně tak střelnici, kterou zorganizoval náš člen Petr Vojtek. Leegion 1945 je jedním z mála filmů, který se může pochlubit tím, že herci ve scéně nemusí simulovat zpětný ráz výstřelu pušky, protože jsme stříleli ostrou munici. Mimo to jsme si ještě udělali menší střeleckou soutěž.

Střelnice pro nás byla velmi milým zpestřením. Dlouho se nenechali vybízet a šli si střelit i kameraman Honza Bareš a naše Susanne

Po ohlédnutí a poděkování k druhé epizodě bych rád zakončil poděkováním mé drahé ženě Zuzaně, bez které by tento projekt nebyl možný. Ochota, časté přiložení ruky k dílu i tolerance mých nervů, které byli často velmi napnuté, jí za to vše patří velký dík. Děkuji ti Zuzanko.

V půlce prosince, překročíme českoněmeckou hranici a na naše estonské hrdiny dopadne těžký úděl konce prohrané války…