Fotografie publikovaná v estonském tisku v únoru 1944, která zobrazuje estonské příslušníky zbraní SS v průběhu bojů u Narvy.
V tomto článku si přiblížíme osudy estonských příslušníků u zbraní SS na začátku roku 1944 a jejich první rozsáhlé nasazení na vlastním území v rámci divize – těžké střety v okolí města Narva a stejnojmenné řeky.
Toto město bylo již mnohokrát v historii vystaveno střetům vzdálených národů i kultur, za což „vděčilo“ své strategické poloze. Díky mnohým jezerům, bažinám i písčitému podloží, je téměř celá rusko-estonská hranice velmi těžce průchodná. Jedinou výjimku tvoří úzká část na severu mezi městem Narva a pobřežím Finského zálivu, kudy protéká stejnomenná řeka Narva. Není proto divu, že tímto směrem zaměřila svou pozornost Leningradsko-novgorodská operace – ofenziva, která měla vymanit Leningrad z mnohaletého obklíčení a přiblížit frontu k Pobaltí, nebo jej přímo dobýt. Ofenzíva začala 14. ledna 1944 a cílila proti 18. Armádě. Jedním z ambiciózních cílů bylo i dobytí hlavního města Estonska – Tallinnu. V tomto směru však stálo Sovětům v cestě mnoho německých jednotek. Mimo klasických pěších divizí, bychom měli zmínit především III. (germanisches) SS-Panzerkorps, který se v této době sestával z následujících jednotek: 11. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier-Division „Nordland“, 9. a 10. Luftwaffen-Felddivision (polní divize Luftwaffe) a bojové skupiny – Kampfgruppe SS-Polizei-Division. Mnoho z těchto jednotek bylo v počátku sovětské ofenzívy těžce zkoušeno, nebo dokonce obklíčeno, ale další uštědřily postupujícím sovětským vojskům citelné ztráty. I tak její postup zastavit nedokázaly.
Hrad a město před bitvou. Na konci léta 1944 z něj zbyly jen trosky.
foto: ajapaik.ee
Mezi řadou těžkých ústupových bojů bychom mohli zmínit především těžké obranné boje u řeky Lugy, kde se vyznamenala již zmíněná divize tankových granátníků zbraní SS „Nordland“, se svými tanky Panther, podpořená 4. SS-Freiwilligen-Panzergrenadier Brigade „Nederland“. Odpor v tomto prostoru netrval dlouho a německé jednotky byly opět nuceny ustoupit. Nová obrana se táhla po zapadáním břehu řeky Narvy až ke stejnojmennému městu, kde se přehoupla na východní břeh a tvořila zde německé předmostí. Pod městem se opět vracela na západní břeh a vedla až k Čudskému jezeru. V celém sektoru ihned začaly opevňovací činnosti. Již na začátku února dosáhla sovětská vojska řeky severně i jižně od města. Cílem byl přechod řeky, vytvoření pevného předmostí a následné odříznutí města i s obránci. Proti těmto jednotkám německá strana zmobilizovala vše, co bylo dostupné. Do stavu III. (germanisches) SS-Panzerkorps byla přiřazena nově vzniklá 20. Estnische SS-Freiwilligen-Division, jejíž části byly dislokovány na různých místech Estonska i východní fronty, takže musely být nejprve dopraveny do sektoru a zde reorganizovány. Na frontě se objevila estonská domobrana a četné mezery vyplňovaly nehomogenní části rozprášených divizí, které byly seskupovány do tzv. Kampfgruppen (bojových skupin). Mimo již zmíněné zde působil například i legendární schwere Panzer-Abteilung 502, který v sektoru bránil Sovětům v postupu již od začátku ofenzívy.
Legendární tanky Tiger z 502. oddílu těžkých tanků v průběhu bojů na začátku roku 1944.
foto: bundesarchiv
Sověti zastavení u řeky, začali shromažďovat obrovské množství živé i materiální síly. Velká bitva tak mohla začít. Ráno 11. února zasypaly německé pozice granáty z hlavní 3.000 děl i minometů a sovětské jednotky vyrazily vpřed. Řeku překročily hned na několika místech. Severně od města začaly kvapně budovat předmostí pro další operace mezi obcemi Vasa, Vepsküla a Siivertsi. Dalším výraznějším úspěchem bylo překročení řeky a postup na jihu pod městem v porostu hustých lesů a zamrzlých bažin. Sověti se zde probojovali do hloubi estonského území až k železniční trati spojující Narvu a Tallinn. Další úspěchy v tomto směru byly ovšem zmařeny nástupem nově příchozí divize – Panzergrenadier-Division Feldherrnhalle, která sovětské jednotky zatlačila zpět hluboko do lesů. Dalším nezdařeným pokusem Sovětů bylo 14. února 1944 vylodění u obce Mereküla ležící ani ne deset kilometrů na západ od Narvy. Pro tuto operaci byla vycvičena speciální sovětská jednotka ze stavu 260. samostatné námořní pěší brigády. Ta ovšem na plážích finského zálivu narazila na silnou palbu pobřežního dělostřelectva a byla za těžkých ztrát odražena bez jakýchkoliv úspěchů. Za zmínku také stojí, že podobnou operaci plánovala sovětská vojska v případě, že by se nezdařilo klidné obsazení Estonska v červnu 1940. Podrobnosti o plánované akci a vhodnosti pláže k výsadku, se ovšem dostaly k Estoncům, kteří tyto informace později předali německé armádě. Ta zde na základě těchto poznatků zřídila silnější opevněné stanoviště dělostřelectva, které se stalo sovětům osudné.
Estonci ze stavu I. praporu 45.pluku na nádraží v Tartu v průběhu přesunu na frontu u Narvy.
Estonská divize, byla na začátku boje o Narvu stále ještě na cestě a nekompletní. První do prostoru dorazil 46. pluk, který zde zatím setrval v rezervě. Po příchodu 45. pluku, který cestou na frontu pomohl eliminovat předmostí u Meerapalu (o tomto nasazení jsme psali ve článku, který naleznete v odkazu – ZDE), byla divize vyslána do sektoru severně od města, kde vystřídala nehomogenní směsku jednotek, které zde jen s obtížemi bránily expanzi sovětským předmostím. Nově vzniklá divize byla rozdělena do dvou sektorů. Na levém křídle byl mezi obcemi Hungerburg, Kudruküla, Riigi a Vasa roztažen 46. pluk. Na 45. pluk čekal úsek fronty mezi obcí Vasa, Siivertisi a až samotnou Narvou. V době příchodu divize se v prostoru obcí Vasa, Vepsküla a Siivertsi nacházelo sovětské předmostí široké 2 kilometry a hluboké více jak 1,5 kilometru. To bylo třeba bez odkladu eliminovat, čehož se Estonci s vervou zhostili.
Výřez mapy německého velení s vyznačenými sektory jednotlivých pluků/praporů pro útok v úseku Vasa, Vepsküla a Siivertsi.
Do útoku divize vyrazila 21. února, a ačkoliv byla napřed se značnými ztrátami odražena, tak se jí nakonec toto předmostí podařilo eliminovat. Úspěch byl vyplacen mnohými životy, ale znamenal i další Rytířský kříž (Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) u divize. Haraldu Nugiseksu jej v lazaretu připnul velitel divize SS-Oberführer Franz Ausberger za mimořádnou odvahu v boji, kdy se mu po dvou neúspěšných pokusech podařilo vytlačit protivníky a postavení v předmostí obsadit v boji zblízka. Nugiseks v tomto boji převzal velení, protože téměř všichni důstojníci padli, nebo byli vážně raněni. Kromě energického velení vynikl i tím, že svým mužům na saních dopravil zásobu ručních granátů, které byly nezbytné pro dobytí sovětských pozic, což dokázal pod velmi silnou nepřátelskou palbou, ačkoliv byl v boji sám mnohočetně zraněn. Poté, co se svými muži pozici dobyl ztratil vědomí. Po příchodu posil, bylo sovětské předmostí v tomto sektoru definitivně zničeno a nepřítel vyhnán na druhý břeh řeky.
Foto z předávání vyznamenání v lazaretu, kde si Harald Nugieseks léčil četná zranění z osudného boje. Do mikrofónu hovoří velitele divize F. Augberger.
Hlášení z bojů u Narvy: „Jihozápadně od Narvy získaly naše protiútoky další území, a to tváří v tvář stálému tlaku nepřítele. V několika dnech 3. Estonská brigáda SS pod velením SS-Oberführerera Augsbergera, společně s germánskými dobrovolníky z řad tankového sboru SS, odstranila dvě nepřátelská předmostí na Narvě a způsobili velké ztráty nepříteli. Tyto sovětské útoky byly odraženy se ztrátou 14 tanků.“
(zajímavostí je starý název jednotky)
Do konce února odrazila divize další tři pokusy o vytvoření předmostí. Dne 2. března 1944, se stal zajímavý mezník v této bitvě, a to když na východním břehu nastoupili do boje muži z estonského střeleckého sboru ze stavu sovětské armády, a tak zde stáli Estonci proti Estoncům. Během 6. a 7. března se město Narva (před válkou cca. 20.000 obyvatel) stalo obětí kobercového bombardování Rudé armády a bylo prakticky srovnáno se zemí. Zpráva o ztrátách divize nám může nastínit intenzitu bojů v jejím svěřeném sektoru fronty. V období od 17. února do 8. března 1944, činili ztráty celkem 879 mužů – 142 padlých, 690 raněných, 47 nezvěstných. Ve dnech 16. a 17. března došlo k dalším těžkým střetů, při kterých Rudá armáda uspěla v průlomu pozic II. praporu 45. pluku. Protiútoky I. praporu a části 46. pluku pod velením SS Freiwilligen-Standartenführera Tuulinga vytlačily Sověty zpět z dobytých pozic. Dne 1. dubna 1944 zaútočili Sověti v celé šíři fronty, ale bez jakéhokoli úspěchu. Tento pokus přinesl konec sovětské zimní ofenzívy v oblasti.
Situační mapka bojů u Narvy na začátku roku 1944. Popisy jsou zde sice v ruštině, ale směry útoků, jejich datování a záměr Sovětů jsou jistě zcela patrné.
Celá fronta utichla a do začátku května se situace výrazně neměnila. Obě strany se snažily shromáždit co nejvíce sil. U německé bylo na Narvské frontě tou dobou již téměř 13. divizí, s celkem 167.000 muži. Tyto síly byly, ovšem záhy oslabeny, díky nutnosti přesunout mnohé útvary, např. divizi Feldherrhalle, na exponovanější úseky východní fronty. Díky očekávané letní ofenzívě Sovětů, pak frontu opustily další útvary a v sektoru zůstala méně než polovina původních sil. Překvapivě stejně, na tom byla i sovětská vojska, která musela odklonit některé jednotky do Karélie, kde se chystala velká ofenzíva proti Finsku. I tak, se po zahájení další ofenzívy, z protějšího břehu dralo na 300.000 Sovětů s velmi dobrým materiálním zabezpečením. Německá strana si mohla v té době pochvalovat dodávku pancéřových pěstí, kulometů a střeliva do pěchotních zbraní. Zbytek byl, stejně jako na většině míst východní fronty, značně nedostatkový. Další fáze bitvy u Narvy mohla začít.
Pro pochopení situace i celkový přehled o válečných akcích u Narvy pěkně ukazují videa na kanále The AceDestroye, kde ve čtyřech videích můžete shlédnout průběh bitvy u Narvy.
Připravil – Jiří Pilař
Zdroje:
Hanno Olajo – Leegion 1942 – 1945
Heino Prunsvelt – Maitla / Rebane / Riipalu
Mansal Denton – Battle for Narva 1944
Rindeleht – Facebook
Otofoto – Facebook