V tomto článku si přiblížíme jednoho z dalších Estonců, který se účastnil bojů na začátku roku 1944 v Estonsku. Jedná se o Waffen Oberscharführera ze stavu I Bataillon Regiment 45 ( I. prapor 45. pluku) nově vzniklé 20. Estnische SS-Freiwilligen-Division. Do vzniku divize sloužil tento poddůstojník u 3. Estnische SS – Freiwilligen Brigade, která do února 1944 působila na Nevelské frontě v oblasti Běloruska, kde byla od listopadu 1943 nasazena především v bojích proti partyzánům, jako součást VIII. Armeekorps – Heeresgruppe Nord (VIII. Armádního sboru skupiny armád Sever). Dle hodnosti můžeme očekávat, že tento voják působil na vedoucí funkci, jakou byl například velitel jednotky velikosti – Zug (četa).
Vzor pro figuranta
Tartu 11. únor 1944 – opět vycházíme z velmi známé série fotografii a zároveň jediným obsáhlejším zdrojem, který nám přibližuje vzhled estonských vojáků ve službě Waffen-SS z tohoto období. Série byla evidentně pořízena hned po příjezdu do Tartu. Nedlouho po pořízení těchto fotografií, čekal vojáky přesun do 40 km vzdálené vesnice Meerapalu na březích Čudského jezera a první bitva na území Estonska, při eliminaci předmostí sovětského 108. střeleckého sboru. Tuto bitvu jsme zmínili v článku, kde jsme se zabývali nováčkem 45. pluku, a který naleznete – ZDE. Nyní si pojďme ukázat a detailně přiblížit fotografie, které nám byly inspirací. V tomto článku se zaměříme na veterány, které můžeme v některých případech snadno odlišit díky uniformám i výstroji.
Na prvním snímku vidíme skupinku velitelů před nádraží v Tartu. Jména třech důstojníků jsou v Estonsku známá. Jediný „náš“ figurant, který je druhý zleva, není estonským historikům znám. Ovšem celá tato skupina veteránů stojí za specifičtější rozbor, neboť každý se vyznačuje něčím atypickým. První zleva je Obersturmführer Artur Mägi. Krom bradky a kotlet, jenž jsou u důstojníka německé armády v tomto období trochu neobvyklé, je ještě zajímavý svou zimní vestou z beránčí kožešiny, která je u příslušníku W-SS sporadicky k vidění. Druhého zleva si detailně projdeme později, ale mimo níže popsané stojí za zmínku jeho brigadýrka, kterou nosí k bojové ústroji, ačkoli i důstojníci v jeho okolí mají nasazeny pouze lodičky. Třetím zleva je Untersturmführer Paul Georg Tofer, který většinu výstroje nese vcelku netypicky pod kabátem. I samotný kabát se liší od klasického soukenného kabátu, protože jde o vcelku vzácnou zimní verzi. Tento konkrétní typ je opatřen dvěma otvory pro ruce vedle řad knoflíků, kožešinovou podšívkou, koženou výztuhou na přední straně ramen, a byl vybaven i kapucí. Ústroj poručíka doplňují robustní kožešinové rukavice. Řadu nám uzavírá Untersturmführer Jüri Ungvere ve velmi ležérně vypadající uniformě doplněné o Winteranzug. Zde stojí za zmínku především vycházková hůl, evidentně vlastní výroby, a „mazácké“ nesení sumky k samopalu. Tato sumka je určena na druhou stranu opasku, ale toto nošení je na fotografiích vcelku často k vidění. Při střelbě vleže umožňovala tato konfigurace výstroje snazší přístup k zásobníkům. Oba krajní důstojníci ve svých rukou dřímají estonské propagandistické noviny Eesti Sõna (estonské slovo). Vydávány byly v Estonsku pod přísnou kontrolou německého aparátu. Noviny byly doplněny o velké množství fotografií, propagandistických kreseb, karikatur a samozřejmě textů. Popis této velmi zajímavé fotografie bychom mohli zakončit detailem vojáka zcela vpravo v pozadí, který by také evidentně potřeboval navštívit holiče.
Následují dvě skupinové fotografie veteránů. Na první vidíme velkou skupinu Estonců vedle hlavní nádražní budovy (určeno dle identických staveb, které zde dodnes stojí). Na druhé vidíme hned několik zajímavostí. První jsou sněžné sáně pro přepravu výzbroje, munice a dalšího materiálu. Pravděpodobně takové použil i Harald Nugiseks k dopravě ručních granátů v útoku, kterým se nesmazatelně zapsal do historie estonské divize (více k tomuto tématu se dočtete v našem dřívějším článku ZDE). Dalším pěkným detailem, který nás může na první pohled dále zaujmout, jsou pak uniformy a výstroj přihlížejících estonských veteránů. Za zmínku jistě stojí voják, který stojí blíže u saní v levé části snímku. Bundu své zimní uniformy – tzv. „Charkovky“ má zastrčenou do kalhot, které díky tomu dostávají skutečně obří rozměry. Druhou zajímavostí je samonabíjecí puška Walther G41, kterou tento Estonec dřímá v ruce, a která není u této formace často k vidění.
Poslední dva snímky, které jsme z galerie vybrali, nám ukazují pár dalších zajímavých detailů. Na snímku vlevo jsou evidentně namíchaní nováčci s veterány, což opět můžeme soudit dle odlišné výstroje a jejím nošení. Na první pohled odlišíme „nové od starých“ díky protichemické pláštěnce, kterou bychom u veteránů hledali jen těžko nesenou na hrudi, jak je tomu u téměř všech nováčků. Navíc nám je vcelku jasně určují zimní maskovací komplety. Zajímavým detailem jsou pak opět propagandistické noviny, které vojáci drží v ruce. Vpravo pak vidíme manipulaci s divizním protitankovým kanónem PAK-40 ráže 75 mm v zimní kamufláži. Voják stojící před kolem, je oděn do blůzy ranějšího předválečného provedení, což by se u vojáka Waffen-SS v roce 1944 mohlo jevit vcelku neobvyklé. Díky velkému množství ateliérových fotografií víme, že se u Estonců objevily v podstatě všechny střihy uniforem typické pro příslušníky W-SS od roku 1937, a tak se jedná jen o potvrzení této skutečnosti.
Uniforma a výstroj
Foto: Martina Jechová
Nyní si konečně přiblížme našeho figuranta. Začneme od hlavy, na které má voják brigadýrku (Schirmmütze). Jedná se o vycházkovou a služební pokrývku hlavy pro mužstvo a poddůstojníky. Do poloviny války, byly vyráběny s různými barvami lemu (pro odlišení druhu zbraně) – v tomto případě se jedná o bílou. Brigadýrka je doplněna označením pro SS z lisovaného hliníkového plechu – smrtihlava a orlice. Zimní uniforma (Winteranzug) se skládá z oboustranné šedobílé bundy a kalhot (barva se mírně lišila dle výrobce a roku zhotovení od světle šedé až k zelené barvě). Součástí tohoto kompletu byly standardně také kukla (Kopfhaube) a palčáky (Fäustlinge). Pod zimním kompletem můžeme spatřit límec uniformy s hodnostním označením Oberscharführera a runami typickými pro většinu útvarů zbraní SS z té doby. U Estonců se v období roků 1943 a 1944 setkáváme především s touto verzí, či s prázdným polem bez run (typické třeba pro příslušníky SD). Národnostní označení, ať už neoficiální, či oficiální podoby, je záležitostí především jara a léta roku 1944 (Více o estonských insigniích ZDE). Na nohou vidíme zimní boty (Winterstiefel), které nositele chrání i v nepříznivých zimních podmínkách. Někteří veteráni estonské divize vzpomínali, že v kompletním zimním vystrojení složeného z těchto bot, vatové zimní uniformy, rukavic a kukly, mohli v klidu přespávat přímo na sněhu během přesunů, nebo v pozicích a do jisté míry jim nahrazovalo spacáky. Na opasku vidíme značně odlehčenou výstroj, která se skládá pouze ze sumek pro samopal MP40 (Magazintaschen MP38/MP40). Na fotografii, dle které jsme tento model stylizovali, nebyl voják vyzbrojen, a tak i my necháme figuranta bez primární zbraně, ale jeho vyzbrojení samopalem je evidentní (zbraně jsou vidět na jedné z fotografií složené spolu s batohy před nádražím). Další vcelku typickou vlastností nositelů těchto zbraní je nesení pouze jedné sumky, která je doplněna o plničku zásobníků (Ladewerkzeug). Na druhé straně opasku vidíme mapník (Kartentasche), což byla nezbytná součást výstroje pro poddůstojnický sbor. Voják si v něm nesl nezbytné mapy, rozkazy, nebo třeba psací potřeby, pravítka a další. V pouzdru přes rameno je nesen Dalekohled (Dienstglas 6×30), což je další důležitá pomůcka každého velitele (v našem případě jsme použili pouzdro vyrobené z tzv. Pressstofu, ale originální předloha je vybavená pouzdrem bakelitovým). Do kříže s dalekohledem je pak popruh od chlebníku (Brotbeutel), kterému se na nosných očkách pohupuje zavěšená polní láhev (Feldflasche). Je dost pravděpodobné, že pro cestu vlakem využil tento voják praktičtějšího zavěšení přes rameno, stejně jako to můžeme vidět u již zmíněného dalekohledu.
Detaily jednotlivých výstrojních součástí, jenž si náš figurant dovezl z fronty.
Foto: Martina Jechová
Časopis Vojska, ve kterém vyšel náš článek s popisem situace, výstroje a výzbroje Estonců na začátku roku 1944. Fotografie pro figuranta byla pořízena primárně pro tento počin, ovšem omezení délky textu nás motivovalo k napsání vlastních obsáhlejších článků, ve kterých bychom rádi co nejvíce přiblížili osudy těchto vojáků.
Foto figuranta:
Martina Jechová – www.martinajechova.cz
Zdroje:
Hanno Olajo – Leegion 1942 – 1945
Mansal Denton – Battle for Narva 1944
Rindeleht – Facebook
Otto Foto – Facebook